SLOKA 72
garbhe bālye ’py apauṣkalyād
ekādaśa-vidhaṁ tadā
liṅgaṁ na dṛśyate yūnaḥ
kuhvāṁ candramaso yathā
garbhe—v lůně; bālye—v dětství; api—také; apauṣkalyāt—kvůli nezralosti; ekādaśa—deset smyslů a mysl; vidham—v podobě; tadā—tehdy; liṅgam—jemné tělo nebo falešné ego; na—ne; dṛśyate—je viditelné; yūnaḥ—mladíka; kuhvām—v bezměsíčné noci; candramasaḥ—měsíc; yathā—jako.
Když je člověk mladý, všech deset smyslů a mysl je zcela zjevných. V lůně matky a v době dětství však zůstávají smyslové orgány a mysl zahalené, stejně jako úplněk zahaluje tma bezměsíčné noci.
Když je živá bytost v lůně, její hrubé tělo, deset smyslových orgánů a mysl nejsou plně vyvinuté, a proto ji nerozptylují smyslové předměty. Mladý muž se ve snu může setkat s mladou ženou, protože jeho smysly jsou v činnosti. Dítě či chlapec však ve snu mladou ženu nevidí, protože jeho smysly nejsou vyvinuté. V mládí jsou smysly činné i během snění. Mohou jednat i přesto, že žádná mladá žena ve skutečnosti není nablízku, a může dojít k výronu semene (poluci). Činnosti jemného a hrubého těla závisejí na tom, jak vyvinuté jsou podmínky. Příklad měsíce je velmi příhodný. Zářivý úplněk je na nebi i za bezměsíčné noci, ale okolnosti vyvolávají dojem, že tam není. Živá bytost má smysly stále, ale činné začínají být teprve tehdy, když se vyvine hrubé a jemné tělo. Dokud se smysly hrubého těla nevyvinou, nebudou na jemné tělo působit. Stejně tak se bez přítomnosti tužeb v jemném těle nemusí hrubé tělo vyvíjet.