SLOKA 73
arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā
arthe—smyslové předměty; hi—jistě; avidyamāne—nepřítomné; api—ačkoliv; saṁsṛtiḥ—hmotná existence; na—nikdy; nivartate—končí; dhyāyataḥ—meditace; viṣayān—o smyslových předmětech; asya—živé bytosti; svapne—ve snu; anartha—nežádoucích věcí; āgamaḥ—výskyt; yathā—jako.
Když živá bytost sní, smyslové předměty ve skutečnosti nejsou přítomné, ale přesto se projeví, protože s nimi byla dříve ve styku. Stejně tak živá bytost s nevyvinutými smysly nepřestává po hmotné stránce existovat, i když právě není ve styku se smyslovými předměty.
Někdy se říká, že dítě je nevinné, a proto je zcela čisté. To však není pravda. Důsledky plodonosných činností uložené v jemném těle se objevují ve třech po sobě jdoucích stádiích. První se nazývá bīja (kořen), druhé kūṭa-stha (touha) a třetí phalonmukha (téměř nesoucí plody). Projevené stádium se nazývá prārabdha (již působící). Činnosti jemného či hrubého těla nemusí být ve vědomém či nevědomém stavu projevené, ale takové stavy nelze nazývat osvobozením. Dítě může být nevinné, ale to neznamená, že je osvobozenou duší. Vše je připravené v zásobě a projeví se časem. Předměty smyslového požitku mohou působit i v nepřítomnosti jistých projevů v jemném těle. Je dán příklad poluce, při které tělesné smysly jednají i v nepřítomnosti smyslových předmětů. Tři kvality hmotné přírody nemusí být v jemném těle projevené, ale znečištění těmito kvalitami zůstává zachováno a projeví se časem. I když nejsou reakce jemného a hrubého těla projevené, neznamená to, že je živá bytost osvobozená z hmotných podmínek. Přirovnávat dítě k osvobozené duši je tedy chyba.