SLOKA 18
naitādṛśānāṁ sva-jana-vyapekṣayā
gṛhān pratīyād anavasthitātmanām
ye ’bhyāgatān vakra-dhiyābhicakṣate
āropita-bhrūbhir amarṣaṇākṣibhiḥ
na—ne; etādṛśānām—takto; sva-jana—příbuzní; vyapekṣayā—záviset na; gṛhān—do domu; pratīyāt—má jít; anavasthita—rozrušená; ātmanām—mysl; ye—ti; abhyāgatān—hosté; vakra-dhiyā—chladně přijati; abhicakṣate—hledí na; āropita-bhrūbhiḥ—s pozvednutým obočím; amarṣaṇa—hněvivýma; akṣibhiḥ—očima.
Má-li hostitel rozrušenou mysl a dívá se na hosta s pozvednutým obočím a hněvem v očích, pak je lepší se jeho domu vyhýbat, i když se jedná o přítele či příbuzného.
Dokonce i ten nejpokleslejší člověk je vlídný ke svým dětem, ženě a nejbližším příbuzným. I tygr je laskavý ke svým mláďatům, neboť v říši zvířat jsou mláďata ve velice dobré péči. Satī byla Dakṣova dcera, a proto se dalo očekávat, že ji otec přes veškerou svoji krutost a nečistotu vlídně přijme. Slovo anavasthita však naznačuje, že k takovým osobám nelze mít důvěru. I když jsou tygři ke svým mláďatům laskaví, někdy se také stává, že je sežerou. Zlomyslným lidem nelze důvěřovat, protože jsou nestálí. Śiva radil Satī, aby nechodila do otcova domu, neboť uznat takového otce za příbuzného a jít k němu bez pozvání nebylo vhodné rozhodnutí.