SLOKA 21
pāpacyamānena hṛdāturendriyaḥ
samṛddhibhiḥ pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām
akalpa eṣām adhiroḍhum añjasā
paraṁ padaṁ dveṣṭi yathāsurā harim
pāpacyamānena—planoucím; hṛdā—se srdcem; ātura-indriyaḥ—kdo trpí; samṛddhibhiḥ—zbožnou pověstí a podobně; pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām—těch, kdo jsou neustále pohrouženi do myšlenek na Nejvyššího Pána; akalpaḥ—neschopný; eṣām—těchto osobností; adhiroḍhum—povýšit se; añjasā—rychle; param—jenom; padam—na úroveň; dveṣṭi—závist; yathā—jako; asurāḥ—démoni; harim—Nejvyšší Osobnosti Božství.
Ten, kdo je ovládán falešným egem a následkem toho se neustále mentálně i tělesně trápí, nesnese vznešené vlastnosti seberealizovaných osobností. Jelikož sám není schopen dosáhnout úrovně seberealizace, závidí takovým osobám, stejně jako démoni závidí Nejvyšší Osobnosti Božství.
Zde je vysvětlený skutečný důvod nepřátelství mezi Pánem Śivou a Dakṣou. Dakṣa Pánu Śivovi záviděl jeho vysoké postavení inkarnace jedné z kvalit Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Śiva byl v přímém styku s Nadduší, a proto také dostal lepší místo k sezení než Dakṣa. Existovalo i mnoho jiných důvodů. Dakṣa byl pyšný na své hmotné vlastnictví a nesnesl vysoké postavení Pána Śivy. Jeho hněv, který byl způsobený tím, že Pán Śiva v jeho přítomnosti nevstal, byl tedy jen vyvrcholením závisti. Pán Śiva je neustále pohroužený v meditaci a nepřetržitě vnímá Nadduši. To zde naznačují slova pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām. Postavení toho, jehož inteligence je stále pohroužena v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, je velmi vysoké, a nikdo, zvláště ne obyčejný člověk, nemůže něco takového napodobovat. Když Dakṣa vstoupil do obětní arény, Pán Śiva právě meditoval a je možné, že Dakṣu neviděl. Dakṣa však této situace využil k tomu, aby Śivu proklel, neboť mu již dlouhou dobu záviděl. Skutečně seberealizovaná duše vidí každé tělo jako chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, protože Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Paramātmy sídlí v těle každého.
Vzdáváme-li někomu úctu, nevzdáváme ji hmotnému tělu, ale přítomnosti Nejvyššího Pána. Proto ten, kdo nepřetržitě medituje o Nejvyšším Pánovi, se Mu neustále klaní. Dakṣa však nebyl příliš pokročilý, a proto si myslel, že poklony se skládají hmotnému tělu. Jelikož Pán Śiva neprojevil úctu jeho hmotnému tělu, Dakṣa mohl puknout závistí. Ti, kdo nejsou schopni dosáhnout postavení seberealizované duše, jako je Pán Śiva, jsou stále závistiví. O tom svědčí tento příběh. Asurové, démoni a ateisté, neustále závidí Nejvyššímu Pánu a chtěli by Ho zabít. Ještě dnes se najdou takzvaní učenci, kteří komentují Bhagavad-gītu a přitom závidí Kṛṣṇovi. Když Kṛṣṇa říká: man-manā bhava mad-bhaktaḥ (Bg. 18.65) — “Vždy na Mne mysli, staň se Mým oddaným a odevzdej se Mi” — tito takzvaní učenci tvrdí, že to není Kṛṣṇa, komu se musíme odevzdat. Tomu se říká závist. Asurové, ateisté a démoni, závidí Nejvyšší Osobnosti Božství bez jediného důvodu. Stejně tak hlupáci, kteří nejsou schopni dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, neustále bezdůvodně závidí seberealizovaným duším, místo aby jim projevovali úctu.