SLOKA 23

Živá bytost je čistá. Asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Vedy praví, že duše je vždy čistá, neznečištěná hmotnou připoutaností. Ztotožňování těla s duší vyplývá z nepochopení. Když jsme v plném vědomí Kṛṣṇy, nacházíme se ve svém čistém, přirozeném původním postavení. Tento stav existence se nazývá śuddha-sattva, což znamená, že transcenduje hmotné kvality. Jelikož je stav śuddha-sattva pod přímým řízením vnitřní energie Pána, končí zde činnosti hmotného vědomí. Železo, které vložíme do ohně, se postupně zahřívá, a když je rozžhavené do červena, jedná jako oheň, přestože je to stále železo. Měď nabitá elektřinou již také nejedná jako měď, ale jako elektrický proud. Bhagavad-gītā (14.26) potvrzuje, že každý, kdo se věnuje čisté oddané službě Pánu, je okamžitě povýšen na úroveň čistého Brahmanu:

Jak popisuje tato sloka, śuddha-sattva je transcendentální postavení, odborně zvané vasudeva. Vasudeva je také jméno osoby, ze které se Kṛṣṇa zjevuje. Dále je zde vysvětleno, že čistý stav existence se jmenuje vasudeva, protože v tomto stavu se Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, zjevuje bez jakéhokoliv pokrytí. Čistá oddanost je založena na následování pravidel a předpisů oddané služby bez touhy po hmotném zisku z plodonosných činností či mentální spekulace.

Čistá oddaná služba znamená sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství z pocitu povinnosti, bez důvodu a bez ohledu na hmotné podmínky. To je śuddha-sattva — stav vasudeva, kdy se Nejvyšší Osoba, Kṛṣṇa, zjevuje v srdci oddaného. Śrīla Jīva Gosvāmī velice pěkně vysvětluje stav vasudeva neboli śuddha-sattva ve své Bhagavat-sandarbě. Říká, že číslo aṣṭottara-śata (108) se přidává ke jménu duchovního mistra právě proto, abychom poukázali na jeho postavení śuddha-sattva, transcendentální stav vasudeva. Slova vasudeva se užívá rovněž pro jiné účely — označuje například také toho, kdo je přítomný všude, kdo je všeprostupující. O slunci se říká, že je vasudeva-śabditam. Existují mnohé způsoby použití slova vasudeva, ale ve všech případech označujeme jménem Vāsudeva všeprostupujícího či lokalizovaného Pána, Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā (7.19) také praví: vāsudevaḥ sarvam iti. Skutečná realizace znamená pochopit Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, a odevzdat se Mu. Vasudeva je situace, ve které se zjeví Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství. Když se člověk zbaví všeho hmotného znečištění a dosáhne čistého vědomí Kṛṣṇy, stavu vasudeva, tehdy se mu zjeví Vāsudeva, Nejvyšší Osoba. Tomuto stavu se také říká kaivalya, “čisté vědomí”. Jñānaṁ sāttvikaṁ kaivalyam. Být na úrovni čistého, transcendentálního poznání znamená být na úrovni kaivalya. Vasudeva tedy znamená také kaivalya, což je slovo, které často používají impersonalisté. Konečným stupněm realizace není neosobní kaivalya, ale kaivalya ve vědomí Kṛṣṇy s pochopením Nejvyšší Osobnosti Božství. V tomto čistém stavu lze díky rozvoji poznání vědy o Kṛṣṇovi prostřednictvím naslouchání, opěvování, vzpomínání atd. chápat Nejvyšší Osobnost Božství. Všechny tyto činnosti jsou řízeny vnitřní energií Nejvyššího Pána.

Jak je zde také řečeno, působení vnitřní energie je apāvṛtaḥ, nezakryté. Nejvyšší Pán a Jeho jméno, Jeho podoba, Jeho povaha, Jeho příslušenství atd. jsou transcendentální, mimo dosah hmotné přírody, a proto je nelze poznat materialistickými smysly. Když se smysly očistí vykonáváním čisté oddané služby (hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate), můžeme jejich prostřednictvím vidět Kṛṣṇu nezakrytého. Oddaný má však stále stejné hmotné tělo, a lze se tedy tázat, jakým způsobem se mohou tytéž materialistické oči oddanou službou očistit. Pán Caitanya uvedl příklad, že oddaná služba čistí zrcadlo mysli. V čistém zrcadle můžeme vidět svoji tvář velice zřetelně. Stejně tak čisté zrcadlo mysli zprostředkuje jasnou představu o Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (8.8) praví: abhyāsa-yoga-yuktena. Vykonáváním předepsaných povinností v oddané službě, cetasā nānya-gāminā, nebo pouhým nasloucháním o Bohu a Jeho opěvováním je možné — je-li mysl neustále soustředěna jen na tyto činnosti—realizovat Nejvyšší Osobnost Božství. Jak potvrdil Pán Caitanya, postup bhakti-yogy, který začíná u naslouchání a opěvování, očišťuje srdce a mysl, a umožňuje tak jasně vidět tvář Nejvyšší Osobnosti Božství.

Pán Śiva řekl, že jelikož je ve svém srdci neustále soustředěný na Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, a Nejvyšší Pán je přítomný v jeho srdci a mysli, neustále Mu skládá poklony. Pán Śiva je tedy stále v tranzu, samādhi. Toto samādhi neovládá oddaný, ale Vāsudeva, protože celá vnitřní energie Nejvyšší Osobnosti Božství jedná na pokyn Pána. Hmotná energie samozřejmě také jedná na Jeho pokyn, ale Jeho bezprostřední vůle je projevená pomocí duchovní energie. Pán se tedy zjevuje prostřednictvím Své duchovní energie. V Bhagavad-gītě (4.6) je řečeno: sambhavāmy ātma-māyayā. Ātma-māyayā znamená “vnitřní energie”. Pán se zjeví ze Své nezávislé vůle prostřednictvím Své vnitřní energie, když je spokojen s transcendentální láskyplnou službou Svého oddaného. Oddaný nikdy neporoučí: “Drahý Pane, prosím přijď sem, abych Tě mohl vidět.” Oddanému nepřísluší nařizovat Nejvyššímu, aby se mu zjevil nebo před ním tančil. Existují mnozí takzvaní oddaní, kteří Pánu poroučí, aby přišel a tančil před nimi. Pán však nepodléhá ničím rozkazům; je-li spokojen s čistou oddanou službou, pak se oddanému zjeví. Slovo adhokṣaja je velmi důležité, neboť svědčí o tom, že pokusy realizovat Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím našich hmotných smyslů budou neúspěšné. Nejvyšší Osobnost Božství nelze realizovat ani snahou spekulativní mysli. Jestliže si to však přejeme, můžeme potlačit všechny hmotné činnosti smyslů, a pak se Pán projevením Své duchovní energie může zjevit čistému oddanému. Když se Nejvyšší Osobnost Božství zjeví před Svým čistým oddaným, oddaný nemá jinou povinnost, než vzdát Pánovi uctivé poklony. Absolutní Pravda se oddanému zjevuje ve Své podobě. Není beztvará. Vāsudeva má podobu, neboť v tomto verši je řečeno, že když se Pán zjeví, oddaný Mu vzdává uctivé poklony. Poklony se nevzdávají něčemu neosobnímu, ale osobě. Māyāvādskou interpretaci, že Vāsudeva je neosobní, tedy nemůžeme přijmout. Bhagavad-gītā jasně praví: prapadyate — “oddaný se odevzdá”. Odevzdat se můžeme pouze osobě, a nikoliv neosobní neduálnosti. Je-li řeč o odevzdání se nebo vzdávání úcty, musí také existovat osoba, které se odevzdáváme nebo klaníme.