SLOKA 16
etat padaṁ taj jagad-ātmanaḥ paraṁ
sakṛd vibhātaṁ savitur yathā prabhā
yathāsavo jāgrati supta-śaktayo
dravya-kriyā-jñāna-bhidā-bhramātyayaḥ
etat—tento vesmírný projev; padam—místo pobytu; tat—to; jagat-ātmanaḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; param—transcendentální; sakṛt—někdy; vibhātam—projevený; savituḥ—slunce; yathā—jako; prabhā — sluneční svit; yathā—jako; asavaḥ—smysly; jāgrati—projeví se; supta—nečinné; śaktayaḥ—energie; dravya—hmotné prvky; kriyā—činnosti; jñāna—poznání; bhidā-bhrama—rozdíly plynoucí z nepochopení; atyayaḥ—mizí.
Tak jako se sluneční svit neliší od slunce, neliší se ani vesmírný projev od Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Osoba tedy prostupuje celým tímto hmotným stvořením. Když jsou smysly činné, jeví se jako nedílné části těla, ale když tělo spí, jejich činnosti jsou neprojevené. Stejně tak i celý vesmírný projev vypadá, že se liší a zároveň neliší od Nejvyšší Osoby.
Tento verš potvrzuje filozofii současné totožnosti a odlišnosti (acintya-bhedābheda-tattva), kterou hlásal Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Nejvyšší Osobnost Božství se od tohoto vesmírného projevu současně liší a neliší. V jednom z předcházejících veršů bylo vysvětleno, že Nejvyšší Osobnost Božství je — podobně jako kořen stromu — původní příčinou všeho. Rovněž bylo vysvětleno, jakým způsobem Nejvyšší Pán prostupuje vším. Je přítomný ve všech částech tohoto hmotného projevu. Jelikož se Pánova energie od Pána neliší, neliší se od Něho ani tento hmotný vesmírný projev, přestože vypadá odlišně. Sluneční svit se neliší od samotného slunce, ale zároveň se od něho také liší. Když stojíme ve slunečním svitu, nestojíme ještě na samotném Slunci. Ti, kdo jsou v tomto hmotném světě, žijí v tělesných paprscích Nejvyššího Pána, ale kvůli hmotnému podmínění Ho nevidí Osobně.
Slovo padam označuje místo, kde Nejvyšší Osobnost Božství pobývá. Īśopaniṣad potvrzuje: īśāvāsyam idaṁ sarvam. Vlastník domu může žít jen v jednom pokoji, ale patří mu celý dům. Král může žít v jednom pokoji Buckinghamského paláce, ale celý palác je považován za jeho vlastnictví. Nemusí žít v každém pokoji, aby byl palác jeho. Je možné, že v pokojích není tělesně přítomný, ale celý palác přesto zůstává jeho královským sídlem.
Sluneční svit je světlo, samotná planeta Slunce je světlo a bůh Slunce je také světlo. Sluneční svit a bůh Slunce, Vivasvān, však nejsou totožní. To je význam současné totožnosti a odlišnosti (acintya-bhedābheda-tattva). Všechny planety spočívají ve slunečním svitu a díky teplu vycházejícímu ze Slunce obíhají po svých drahách. Sluneční svit způsobuje, že stromy a rostliny na každé planetě rostou a mění barvy, a jelikož ho tvoří sluneční paprsky, neliší se od Slunce. Všechny planety spočívající ve slunečním svitu se tedy od Slunce také neliší. Celý hmotný svět zcela závisí na Slunci, neboť je jeho výtvorem, a Slunce jakožto příčina je nevyhnutelně přítomné ve svých důsledcích. Stejně tak je Kṛṣṇa příčinou všech příčin a důsledky jsou prostoupeny původní příčinou. Celý vesmírný projev je třeba chápat jako expandovanou energii Nejvyššího Pána.
Když člověk spí, jeho smysly jsou nečinné, ale to neznamená, že žádné nemá. Až se probudí, budou opět činné. Stejně tak je toto vesmírné stvoření někdy projevené a jindy neprojevené, jak uvádí Bhagavad-gītā (bhūtvā bhūtvā pralīyate). Když vesmírný projev zmizí, je to určitý druh spánku, nečinný stav. Ať už je vesmírný projev činný nebo nečinný, energie Nejvyššího Pána existuje vždy. Slova “objevit se” a “zmizet” se tedy týkají pouze vesmírného projevu.