SLOKA 24
dṛṣṭvā saṁjñapanaṁ yogaṁ
paśūnāṁ sa patir makhe
yajamāna-paśoḥ kasya
kāyāt tenāharac chiraḥ
dṛṣṭvā—spatřil; saṁjñapanam—k usmrcování obětních zvířat; yogam—nástroj; paśūnām—zvířat; saḥ—on (Vīrabhadra); patiḥ—vládce; makhe—v oběti; yajamāna-paśoḥ—který byl zvířetem v podobě hlavního pořadatele oběti; kasya—Dakṣi; kāyāt—od těla; tena—tímto (nástrojem); aharat—sťal; śiraḥ—jeho hlavu.
Pak Vīrabhadra spatřil v obětní aréně dřevěný nástroj k usmrcování obětních zvířat a s jeho pomocí Dakṣu konečně sťal.
V této souvislosti je třeba vědět, že dřevěný nástroj k usmrcování obětních zvířat nebyl určený k tomu, aby usnadnil získání jejich masa k jídlu. Zvířata se zabíjela proto, aby silou védských manter obdržela nový život. Obětovala se v yajñi, aby se ověřila účinnost védských manter, podobně jako se v moderní době provádějí na zvířatech pokusy v laboratořích. Obětováním se zjistilo, zda brāhmaṇové správně vyslovují védské hymny. Zvířata vůbec nic neztrácela. Stará zvířata dostala při oběti nová, mladá těla. V tom spočívala zkouška védských manter. K údivu všech přítomných však Vīrabhadra nepoužil dřevěný nástroj k obětování zvířat, ale k popravě Dakṣi.