SLOKA 45
tvaṁ karmaṇāṁ maṅgala maṅgalānāṁ
kartuḥ sva-lokaṁ tanuṣe svaḥ paraṁ vā
amaṅgalānāṁ ca tamisram ulbaṇaṁ
viparyayaḥ kena tad eva kasyacit
tvam—vznešený pane; karmaṇām—předepsaných povinností; maṅgala—ó nejpříznivější; maṅgalānām—z příznivých; kartuḥ—vykonavatele; sva-lokam—příslušné vyšší planetární systémy; tanuṣe—expandují se; svaḥ—nebeské planety; param—transcendentální svět; vā—nebo; amaṅgalānām—nepříznivých; ca—a; tamisram—jméno určitého pekla; ulbaṇam—příšerné; viparyayaḥ—opačné; kena—proč; tat eva—jistě to; kasyacit—pro někoho.
Ó nadevše příznivý pane, vykonavatelům příznivých činností jsi předurčil, že se dostanou na nebeské planety, duchovní vaikuṇṭhské planety nebo do neosobního Brahmanu. Ničemům a neznabohům jsi zase přidělil příšerná pekla. Stává se ale, že jejich osudy jsou zcela opačné. Je velice obtížné se dopátrat příčiny.
O Nejvyšší Osobnosti Božství se také někdy mluví jako o “svrchované vůli”. Vše se děje na popud svrchované vůle, a proto se říká, že bez vůle Pána se nepohne ani stéblo trávy. Obecné pravidlo je, že ti, kdo vykonávají zbožné činy, dosahují vyšších planet, oddaní se dostanou na Vaikuṇṭhy, do duchovních světů, a spekulující impersonalisté dosáhnou neosobní záře Brahmanu. Někdy se však stává, že ničema, jako je Ajāmila, se ihned dostane na Vaikuṇṭhaloku za pouhé pronášení jména Nārāyaṇa. Ajāmila touto vibrací sice volal svého syna Nārāyaṇa, ale Pán Nārāyaṇa vzal jeho volání vážně a bez ohledu na jeho předchozí hříšný život ho okamžitě povýšil na Vaikuṇṭhaloku. Král Dakṣa se naopak neustále věnoval různým zbožným obřadům, ale protože způsobil malé nedorozumění s Pánem Śivou, musel trpět. Vše tedy závisí na svrchované vůli; o tom není pochyb. Čistý oddaný se proto za všech okolností odevzdává svrchované vůli Pána a přijímá ji jako dokonale příznivou.
tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
(Bhāg. 10.14.8)
Tento verš říká, že pro oddaného jsou svízelné situace projevem milosti Nejvyššího Pána a přijímá je jako reakce za své minulé hříchy. Zůstává nerozrušený a snaží se ještě znásobit svoji oddanou službu. Oddaný, který v takovém rozpoložení mysli oddaně slouží Pánovi, je nejvhodnějším uchazečem o návrat do duchovního světa. Jeho návrat je zaručený za všech okolností.