SLOKA 38
yogeśvarā ūcuḥ
preyān na te ’nyo ’sty amutas tvayi prabho
viśvātmanīkṣen na pṛthag ya ātmanaḥ
athāpi bhaktyeśa tayopadhāvatām
ananya-vṛttyānugṛhāṇa vatsala
yoga-īśvarāḥ—velcí mystici; ūcuḥ—řekli; preyān—velmi drazí; na — ne; te—Tebe; anyaḥ—jiný; asti—je; amutaḥ—od toho; tvayi—v Tobě; prabho—drahý Pane; viśva-ātmani—v Nadduši všech živých bytostí; īkṣet—vidí; na—ne; pṛthak—odlišné; yaḥ—kdo; ātmanaḥ—živé bytosti; atha api—o tolik více; bhaktyā—s oddaností; īśa—ó Pane; tayā—s tím; upadhāvatām—těch, kteří uctívají; ananya-vṛttyā—neomylně; anugṛhāṇa — přízeň; vatsala—ó laskavý Pane.
Velcí mystici řekli: Drahý Pane, ti, kdo Tě vidí tak, že se nelišíš od nich samotných, a jsou si vědomi Tvé přítomnosti jako Nadduše všech živých bytostí, jsou Ti velmi drazí. A jsi velice příznivě nakloněný těm, kdo zasvětili své životy oddané službě, přijímají Tě jako Pána a sebe považují za Tvé služebníky. Tvá milost k nim je bezmezná.
Tento verš naznačuje, že monisté a velcí mystici znají Nejvyšší Osobnost Božství jako jednotu. Nejedná se však o mylnou představu, že živá bytost se ve všech ohledech vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství. Monismus, o kterém je zde řeč, se zakládá na čistém poznání. Bhagavad-gītā (7.17) praví: priyo hi jñānino 'tyartham ahaṁ sa ca mama priyaḥ. Pán říká, že ti, kdo jsou pokročilí v transcendentálním poznání a znají vědu o vědomí Kṛṣṇy, jsou Mu nesmírně milí a On je také velice milý jim. Kdo dokonale poznal vědu o Bohu, ví, že živé bytosti představují vyšší energii Pána. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty stojí, že hmota představuje nižší a živé bytosti vyšší energii. Jelikož se energie a energetický zdroj od sebe neliší, má energie stejné vlastnosti jako energetický zdroj. Ten, kdo dokonale zná Nejvyššího Pána, Jeho různé energie a své vlastní postavení, je Pánovi nesmírně milý. A ti, kdo třeba ani nejsou obeznámeni s poznáním Nejvyššího Pána, ale s láskou a vírou na Něho stále myslí a uvědomují si, že Pán je veliký a oni jsou Jeho nedílné části a věční služebníci, ti jsou Pánovi dokonce ještě milejší. Pán je zde oslovený jako vatsala, což znamená “ten, kdo je vždy příznivě nakloněný”. Je známý také pod jménem bhakta-vatsala, neboť je vždy nakloněný Svým oddaným. S oslovením jñāni-vatsala se však nikde ve védské literatuře nesetkáme.