SLOKA 47
sa prasīda tvam asmākam ākāṅkṣatāṁ
darśanaṁ te paribhraṣṭa-sat-karmaṇām
kīrtyamāne nṛbhir nāmni yajñeśa te
yajña-vighnāḥ kṣayaṁ yānti tasmai namaḥ
saḥ—stejná osoba; prasīda—buď spokojen; tvam—Ty; asmākam—s námi; ākāṅkṣatām—kteří očekávali; darśanam—audienci; te—Tvou; paribhraṣṭa—neúspěšné; sat-karmaṇām—jejichž vykonávání oběti; kīrtyamāne—zpívané; nṛbhiḥ—osobami; nāmni—Tvé svaté jméno; yajña-īśa—ó Pane oběti; te—Tvoje; yajña-vighnāḥ—překážky; kṣayam—zničení; yānti—dosáhnou; tasmai—Tobě; namaḥ—uctivé poklony.
Drahý Pane! Očekávali jsme Tě, neboť jsme nedokázali vykonat yajñi podle pravidel védských obřadů. Modlíme se k Tobě, abys byl s námi spokojen. Pouhým zpěvem Tvého svatého jména lze překonat všechny překážky. Vzdáváme Ti v Tvé přítomnosti uctivé poklony.
Bráhmanští kněží pevně doufali, že nyní, v přítomnosti Pána Viṣṇua, se jim podaří oběť zdárně vykonat. Důležitý je jejich výrok: “Pouhým zpěvem Tvého svatého jména lze překonat všechny překážky, ale nyní jsi tu Osobně.” Žáci a stoupenci Pána Śivy narušili Dakṣovu yajñu a brāhmaṇové jim to také nepřímo vytkli. Jelikož však brāhmaṇy vždy chrání Pán Viṣṇu, nemohli Śivovi následovníci jejich obětní činnosti zastavit. Známé rčení praví, že chce-li Kṛṣṇa někoho ochránit, nikdo mu nemůže ublížit, a chce-li naopak Kṛṣṇa někoho zabít, nikdo ho nezachrání. Názorný je příklad Rāvaṇy. Rāvaṇa byl velký oddaný Pána Śivy, ale když se Pán Rāmacandra rozhodl, že ho zabije, Pán Śiva ho nedokázal ochránit. Chce-li někdo ubližovat oddaným Kṛṣṇy, Kṛṣṇa je za každých okolností ochrání, i kdyby musel čelit polobohům, jako je Pán Śiva nebo Pán Brahmā. Když se ale Kṛṣṇa rozhodne nějakou osobu zabít, jako v případě Rāvaṇy a Hiraṇyakaśipua, nepomůže jí ani ten největší polobůh.