SLOKA 12
bālo ’si bata nātmānam
anya-strī-garbha-sambhṛtam
nūnaṁ veda bhavān yasya
durlabhe ’rthe manorathaḥ
bālaḥ—dítě; asi—jsi; bata—ovšem; na—ne; ātmānam—mé vlastní; anya—jiné; strī—ženy; garbha—lůno; sambhṛtam—zrozený; nūnam — nicméně; veda—zkus pochopit; bhavān—ty; yasya—koho; durlabhe — nedosažitelná; arthe—věc; manaḥ-rathaḥ—žádostivý.
Milé dítě, neuvědomuješ si, že ses nenarodil z mého lůna, ale z lůna jiné matky. Proto věz, že tvůj pokus je odsouzen k nezdaru. Toužíš po něčem, čeho nemůžeš nikdy dosáhnout.
Dhruva Mahārāja byl malé dítě a přirozeně svého tatínka miloval. Nevěděl, že mezi matkami existuje nějaký rozdíl. Královna Suruci na tento rozdíl poukázala a podotkla, že je příliš malý, než aby o tom mohl něco vědět. To byl další příklad její pýchy.