SLOKA 21
tathā manur vo bhagavān pitāmaho
yam eka-matyā puru-dakṣiṇair makhaiḥ
iṣṭvābhipede duravāpam anyato
bhaumaṁ sukhaṁ divyam athāpavargyam
tathā—podobně; manuḥ—Svāyambhuva Manu; vaḥ—tvůj; bhagavān—ctihodný; pitāmahaḥ—děd; yam—komu; eka-matyā—s neochvějnou oddaností; puru—velkolepé; dakṣiṇaiḥ—milodary; makhaiḥ—vykonáváním obětí; iṣṭvā—uctíváním; abhipede—dosáhl; duravāpam—těžce dosažitelné; anyataḥ—jinými prostředky; bhaumam—hmotné; sukham—štěstí; divyam—nebeské; atha—poté; āpavargyam—osvobození.
Sunīti řekla svému synovi: Tvůj děd Svāyambhuva Manu vykonával velkolepé oběti, při kterých rozdal obrovské množství milodarů. S neochvějnou vírou a oddaností tak uctíval a uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství. Tímto jednáním dosáhl dokonalé úrovně hmotného štěstí a poté i osvobození, kterého nelze dosáhnout uctíváním polobohů.
Měřítkem životního úspěchu je hmotné štěstí v tomto životě a osvobození v příštím. Toho lze dosáhnout jedině milostí Nejvyšší Osobnosti Božství. Slova eka-matyā označují soustředění mysli výhradně na Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě je tentýž postup vyjádřený slovy ananya-bhāk. “To, co není možné získat z jiného zdroje,” je zmíněno i zde. “Jiným zdrojem” se myslí uctívání polobohů. Zvláště se zdůrazňuje, že Manu získal své bohatství díky neochvějné víře v transcendentální službu Pánu. Ten, kdo svoji mysl rozptyluje uctíváním mnoha polobohů, od kterých si slibuje hmotné štěstí, postrádá inteligenci. Nejvyššího Pána může uctívat ten, kdo chce hmotné štěstí, i ten, kdo touží po osvobození. Každý tak dosáhne svého životního cíle.