SLOKA 23
nānyaṁ tataḥ padma-palāśa-locanād
duḥkha-cchidaṁ te mṛgayāmi kañcana
yo mṛgyate hasta-gṛhīta-padmayā
śriyetarair aṅga vimṛgyamāṇayā
na anyam—nikdo jiný; tataḥ—proto; padma-palāśa-locanāt—od Nejvyššího Pána s lotosovýma očima; duḥkha-chidam—ten, kdo dokáže zmírnit potíže druhých; te—tvé; mṛgayāmi—hledám; kañcana—kdokoliv jiný; yaḥ—kdo; mṛgyate—hledá; hasta-gṛhīta-padmayā—s lotosovým květem v ruce; śriyā—bohyně štěstí; itaraiḥ—jinými; aṅga—drahý chlapče; vimṛgyamāṇayā—ten, kdo je uctívaný.
Milý Dhruvo, pokud vím, kromě Nejvyššího Pána, Jehož oči jsou jako okvětní lístky lotosu, neexistuje nikdo, kdo by dokázal zmírnit tvé neštěstí. Mnoho polobohů, jako je Brahmā, usiluje o požehnání bohyně štěstí, ale ona sama, s lotosovým květem v ruce, je neustále připravena sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sunīti zde hovoří o rozdílu mezi požehnáním polobohů a požehnáním Nejvyšší Osobnosti Božství. Hlupáci tvrdí, že lze uctívat kohokoliv a výsledek bude vždy stejný, ale to není pravda. V Bhagavad-gītě je řečeno, že polobozi dávají dočasná požehnání určená pro méně inteligentní lidi. Polobozi jsou materialisticky podmíněné duše, a přestože mají vysoká postavení, jejich požehnání nemohou být trvalá. Trvalým požehnáním je duchovní požehnání, neboť duše je věčná. Bhagavad-gītā také říká, že polobohy uctívají jen ti, kdo pozbyli inteligence. Proto Sunīti svému synovi radí, aby pro zmírnění svých potíží nehledal přízeň polobohů, ale vyhledal přímo Nejvyšší Osobnost Božství.
Hmotná bohatství ovládá Nejvyšší Osobnost Božství Svými různými energiemi a zvláště prostřednictvím bohyně štěstí. Každý, kdo touží po hmotném bohatství, se proto uchází o její přízeň. Uctívají ji i vysoce postavení polobozi, ale samotná bohyně štěstí, Mahā-Lakṣmī, se neustále snaží potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Přízeň bohyně štěstí tedy automaticky získáme uctíváním Nejvyššího Pána. Dhruva Mahārāja v tomto stádiu svého života toužil po hmotném bohatství a jeho matka mu správně poradila, že i tak je lépe uctívat Nejvyššího Pána, a nikoliv polobohy.
Čistý oddaný Pána nežádá o požehnání v podobě hmotného polepšení si, ale jak říká Bhagavad-gītā, zbožný člověk se na Pána obrací i pro hmotná požehnání. Ten, kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství pro hmotný zisk, se ve společnosti Pána postupně očistí, zbaví se všech hmotných tužeb a dosáhne duchovní úrovně. Dokud není na duchovní úrovni, nemůže plně transcendovat veškeré hmotné znečištění.
Sunīti, Dhruvova matka, byla prozíravá, a proto svému synovi radila, aby uctíval jen Nejvyšší Osobnost Božství a nikoho jiného. O Pánovi se zde říká, že má lotosové oči (padma-palāśa-locanāt). Unavený člověk se pohledem na lotosový květ zbaví své únavy, a stejně tak pohled na lotosový obličej Nejvyšší Osobnosti Božství osvobozuje od zármutku. Lotosový květ je také symbolem v ruce Pána Viṣṇua, jakož i bohyně štěstí. Ten, kdo uctívá bohyni štěstí a Pána Viṣṇua společně, získává veškeré hmotné i duchovní bohatství. Pán je také někdy popisován jako śiva-viriñci-nutam, což znamená, že i Pán Śiva a Pán Brahmā se klaní lotosovým nohám Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství.