SLOKA 38
nūnaṁ bhavān bhagavato
yo ’ṅgajaḥ parameṣṭhinaḥ
vitudann aṭate vīṇāṁ
hitāya jagato ’rkavat
nūnam—jistě; bhavān—důstojný pane; bhagavataḥ—Pána; yaḥ—ten, který; aṅga-jaḥ—zrozený z těla; parameṣṭhinaḥ—Pána Brahmy; vitudan—hraješ; aṭate—cestuješ všude; vīṇām—hudební nástroj; hitāya—pro blaho; jagataḥ—světa; arka-vat—jako Slunce.
Drahý pane, jsi důstojným synem Pána Brahmy. Cestuješ všude pro blaho obyvatel celého vesmíru a hraješ přitom na vīṇu, svůj hudební nástroj. Jsi jako Slunce, které se pohybuje vesmírem pro dobro všech živých bytostí.
Dhruva Mahārāja byl sice jen dítě, ale doufal v požehnání, které by mu zajistilo bohatší království, než měli jeho předkové. Byl rád, že se setkal s tak významnou osobností, jakou je Nārada, který dává světlo celému světu — je jako Slunce, které se pohybuje vesmírem, aby požehnalo obyvatele všech planet. Jediným zájmem Nārady Muniho je učit každého, jak se stát oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. To je nejušlechtilejší forma dobročinnosti. Dhruva Mahārāja mu naprosto důvěřoval a byl si jistý, že mu Nārada Muni může jeho přání splnit, přestože je tak výjimečné.
Příklad se Sluncem je velmi důležitý, neboť Slunce laskavě rozdává své paprsky všude a všem bez rozdílu. Dhruva Mahārāja požádal Nāradu Muniho, aby mu projevil svou milost a splnil jeho touhu. Poukázal přitom na to, že Nārada cestuje vesmírem pro dobro všech podmíněných duší. Dhruva Mahārāja byl odhodlán splnit svou touhu stůj co stůj, a za tím účelem také opustil svůj domov a palác.