SLOKA 13
tiryaṅ-naga-dvija-sarīsṛpa-deva-daitya-
martyādibhiḥ paricitaṁ sad-asad-viśeṣam
rūpaṁ sthaviṣṭham aja te mahad-ādy-anekaṁ
nātaḥ paraṁ parama vedmi na yatra vādaḥ
tiryak—zvířaty; naga—stromy; dvija—ptáky; sarīsṛpa—plazy; deva — polobohy; daitya—démony; martya-ādibhiḥ—lidmi atd.; paricitam—prostoupený; sat-asat-viśeṣam—projevená i neprojevená různorodost; rūpam—podoba; sthaviṣṭham—celková vesmírná; aja—ó Nezrozený; te—Tvá; mahat-ādi—jejíž příčinou je souhrn hmotné energie atd.; anekam—různé příčiny; na—ne; ataḥ—od toho; param—transcendentální; parama — ó Nejvyšší; vedmi—vím; na—ne; yatra—kde; vādaḥ—různé argumenty.
Drahý Pane, jsi Svrchovaný a Nezrozený. Vím, že vesmír, jehož příčinou je souhrn hmotné energie, je plný různých druhů živých bytostí; zvířat, stromů, ptáků, plazů, polobohů či lidí. Vím také, že živé bytosti jsou někdy projevené a někdy neprojevené. Nikdy jsem však neviděl to, co vidím nyní — Tvou svrchovanou podobu. Tvá přítomnost znamená konec všem teoriím.
V Bhagavad-gītě Pán říká, že prostupuje celým vesmírem, ale ačkoliv na Něm vše závisí, On zůstává stranou všeho. O tom zde hovoří Dhruva Mahārāja. Přestože znal různé druhy hmotných podob, kterých je 8 400 000 a patří mezi ně vodní živočichové, ptáci, zvířata atd., ještě nikdy neviděl transcendentální podobu Pána. Pravdou je, že dokud člověk nevykonává oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže původní podobě Pána porozumět. To potvrzuje Bhagavad-gītā (18.55): bhaktyā mām abhijānāti — skutečně pochopit Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobu, je možné pouze prostřednictvím oddané služby.
Dhruva Mahārāja zde porovnává své předchozí pochopení s pochopením v přítomnosti Nejvyššího Pána. Přirozeným postavením každé živé bytosti je sloužit; dokud si však není vědoma Nejvyšší Osobnosti Božství, slouží stromům, plazům, zvířatům, lidem, polobohům atd. Můžeme vidět, že někteří lidé slouží psům, jiní rostlinám a další polobohům, lidstvu nebo svému nadřízenému v kanceláři, ale nikdo neslouží Kṛṣṇovi. Vedle běžných lidí však i ti, kdo jsou pokročilí v duchovním poznání, slouží nanejvýše virāṭ-rūpě nebo svou meditací uctívají prázdnotu (voidismus), jelikož nejsou schopni porozumět Pánově původní podobě. Dhruva Mahārāja však dostal od Nejvyššího Pána požehnání — když se Pán dotkl Svou lasturou jeho čela, bylo mu zevnitř zjeveno skutečné poznání a mohl porozumět Pánově transcendentální podobě. Dhruva Mahārāja zde připouští, že byl nejen nevědomý, ale navíc věkem pouhé dítě. Bez požehnání dotekem Pánovy lastury by obyčejné nevědomé dítě nemohlo pochopit nejvyšší podobu Pána.