SLOKA 17
satyāśiṣo hi bhagavaṁs tava pāda-padmam
āśīs tathānubhajataḥ puruṣārtha-mūrteḥ
apy evam arya bhagavān paripāti dīnān
vāśreva vatsakam anugraha-kātaro ’smān
satya—opravdové; āśiṣaḥ—ve srovnání s jinými požehnáními; hi — jistě; bhagavan—můj Pane; tava—Tvoje; pāda-padmam—lotosové nohy; āśīḥ—požehnání; tathā—tak; anubhajataḥ—pro oddané; puruṣa-artha—skutečného životního cíle; mūrteḥ—zosobnění; api—i když; evam — takto; arya—ó Pane; bhagavān—Osobnost Božství; paripāti—udržuje; dīnān—chudé v srdci; vāśrā—kráva; iva—jako; vatsakam—teleti; anugraha—dát milost; kātaraḥ—dychtí; asmān—mně.
Svrchovaný Pane, jsi nejvyšší zosobněnou podobou všech požehnání. Proto ten, kdo bez jakýchkoliv jiných tužeb zůstává ve Tvé oddané službě, dává přednost uctívání Tvých lotosových nohou před možností stát se králem a vládnout celému království. Tak obrovské je požehnání, které pochází z uctívání Tvých lotosových nohou. Nevědomým oddaným, jako jsem já, dáváš Svou bezpříčinnou milost a pečuješ o ně, podobně jako kráva dává novorozenému teleti mléko a chrání ho před nebezpečím.
Dhruva Mahārāja si uvědomoval své nedostatky ve vykonávání oddané služby. Čistá oddaná služba nemá hmotnou podobu a není pokrytá mentální spekulací či plodonosnými činnostmi — nazývá se proto ahaitukī, nemotivovaná. Dhruva Mahārāja si uvědomoval, že měl pro uctívání Pána motiv, neboť chtěl získat otcovo království. Takový nečistý oddaný nemůže nikdy vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Dhruva Mahārāja byl proto velmi vděčný za bezpříčinnou milost, kterou mu Pán prokázal. Pán je neomezeně milostivý — nejenže plní touhy oddaných, kteří jsou pod vlivem nevědomosti a touží po hmotném prospěchu, ale také jim poskytuje veškerou ochranu, stejně jako kráva dává mléko novorozenému teleti. V Bhagavad-gītě je řečeno, že těm, kdo neustále oddaně slouží, dává Pán inteligenci, pomocí které k Němu mohou postupně bez potíží dojít. Upřímná snaha oddaně sloužit je od samého začátku podmínkou úspěchu oddaného. Potom se o něho i přesto, že má mnoho chyb, Kṛṣṇa postará a postupně ho dovede na nejvyšší úroveň oddané služby.
Dhruva Mahārāja Pána oslovuje jako puruṣārtha-mūrti, “konečný cíl života”. Puruṣārtha obvykle označuje vykonávání určitého druhu náboženských povinností neboli uctívání Boha pro hmotná požehnání. Modlit se o hmotný prospěch má jediný cíl — smyslový požitek. A když přes všechno své úsilí člověk nemůže smysly plně uspokojit a cítí se zklamaný, začne toužit po osvobození, úniku z hmotné existence. Takovým činnostem se běžně říká puruṣārtha. Ve skutečnosti je však konečným cílem života pochopit Nejvyšší Osobnost Božství. To se nazývá pañcama-puruṣārtha, konečný cíl života. Pán Caitanya nás proto učil, abychom se nemodlili k Nejvyššímu Pánu o hmotné bohatství, popularitu nebo dobrou manželku. Modlit bychom se měli jen o to, aby nás Pán neustále zaměstnával ve Své transcendentální láskyplné službě. Dhruva Mahārāja si uvědomoval svou touhu po hmotném prospěchu, a proto si přál Pánovu ochranu, aby ho hmotné touhy nesvedly z cesty oddané služby.