SLOKA 2
sa vai dhiyā yoga-vipāka-tīvrayā
hṛt-padma-kośe sphuritaṁ taḍit-prabham
tirohitaṁ sahasaivopalakṣya
bahiḥ-sthitaṁ tad-avasthaṁ dadarśa
saḥ—Dhruva Mahārāja; vai—rovněž; dhiyā—meditací; yoga-vipāka-tīvrayā—díky pokročilé realizaci v yoze; hṛt—srdce; padma-kośe—na lotosu; sphuritam—projevený; taḍit-prabham—zářící jako blesk; tirohitam—zmizel; sahasā—náhle; eva—také; upalakṣya—pozorováním; bahiḥ-sthitam—umístěného vně; tat-avastham—ve stejné pozici; dadarśa — mohl vidět.
Podoba Pána, na kterou v dokonalém jógovém tranzu Dhruva Mahārāja upřel svou meditaci, zářila jako blesk. Náhle však zmizela a Dhruva z toho byl tak rozrušený, že okamžitě přestal meditovat a otevřel oči. V tu chvíli však spatřil Nevyšší Osobnost Božství, Pána, kterého předtím viděl ve svém srdci, Osobně přítomného.
Díky svému pokroku v jógové meditaci mohl Dhruva Mahārāja ve svém srdci neustále vidět Osobnost Božství. Znenadání však tato podoba z jeho srdce zmizela a Dhruva si myslel, že Pána ztratil. Byl velmi rozrušený, ale jakmile otevřel oči, uviděl tutéž podobu Pána, o které právě meditoval, tváří v tvář. Brahma-saṁhitā (5.38) praví: premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena. Svatá osobnost, která oddanou službou vyvinula opravdovou lásku k Bohu, nepřetržitě vidí Pánovu transcendentální podobu Śyāmasundara. Tato podoba v srdci oddaného není představou. Oddaný, jenž je pokročilý v oddané službě, vidí tváří v tvář téhož Śyāmasundara, o kterém po celou dobu meditoval. Nejvyšší Pán je absolutní, a proto se podoba v srdci oddaného, podoba arcā, kterou uctíváme v chrámu, a původní podoba na Vaikuṇṭě či ve Vṛndāvan-dhāmu od sebe navzájem neliší.