SLOKA 27
so ’pi saṅkalpajaṁ viṣṇoḥ
pāda-sevopasāditam
prāpya saṅkalpa-nirvāṇaṁ
nātiprīto ’bhyagāt puram
saḥ—on (Dhruva Mahārāja); api—ačkoliv; saṅkalpa-jam—vytoužený výsledek; viṣṇoḥ—Pána Viṣṇua; pāda-sevā—službou lotosovým nohám; upasāditam—dosáhl; prāpya—získal; saṅkalpa—svého odhodlání; nirvāṇam—uspokojení; na—ne; atiprītaḥ—příliš nadšený; abhyagāt — vrátil se; puram—domů.
Přestože Dhruva Mahārāja získal uctíváním lotosových nohou Pána vytoužený výsledek svého odhodlání, nebyl příliš nadšený. Takto se tedy vrátil domů.
Dhruva Mahārāja uctíval lotosové nohy Pána oddanou službou, jak ho to naučil Nārada Muni. Dosáhl tak výsledku, po kterém toužil — vysokého postavení, jakému se nevyrovnalo ani postavení jeho otce, děda a praděda. Jakožto malé dítě měl Dhruva Mahārāja přirozeně poněkud dětinské přání, nicméně Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tak laskavý a milostivý, že mu je splnil. Dhruva toužil mít vznešenější sídlo než kdokoliv jiný z jeho rodu. Dostal proto planetu, na které sídlí Pán Osobně, a jeho odhodlání tak bylo zcela uspokojené. Přesto nebyl při návratu domů příliš nadšený, jelikož čistá oddaná služba znamená nežádat Pána o nic, ale on kvůli své dětinské povaze přesto o něco žádal. A tak i když Pán splnil jeho přání, Dhruva Mahārāja nebyl příliš nadšený — spíše se styděl, že od Pána něco chtěl, neboť to nebylo správné.