SLOKA 28
vidura uvāca
sudurlabhaṁ yat paramaṁ padaṁ harer
māyāvinas tac-caraṇārcanārjitam
labdhvāpy asiddhārtham ivaika-janmanā
kathaṁ svam ātmānam amanyatārtha-vit
viduraḥ uvāca—Vidura se ptal dále; sudurlabham—velmi vzácné; yat—to, co; paramam—je nejvyšší; padam—postavení; hareḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; māyā-vinaḥ—nesmírně laskavý; tat—Jeho; caraṇa—lotosové nohy; arcana—uctíváním; arjitam—získané; labdhvā—dosáhl; api—ačkoliv; asiddha-artham—nesplněné; iva—jako kdyby; eka-janmanā—v průběhu jednoho života; katham—proč; svam—vlastní; ātmānam—srdce; amanyata—cítil; artha-vit—velmi moudrý.
Śrī Vidura se otázal: Drahý brāhmaṇo, není snadné se dostat do Pánova sídla. Lze ho dosáhnout pouze čistou oddanou službou, jež jediná těší nadevše laskavého a milostivého Pána. Dhruva Mahārāja, který byl velmi moudrý a svědomitý, dosáhl tohoto postavení dokonce během jednoho života. Proč tedy nebyl spokojený?
Světec Vidura zde klade závažnou otázku. Významný je výraz artha-vit, který se vztahuje na toho, kdo dokáže rozlišovat mezi skutečností a iluzí. Artha-vit se také nazývá paramahaṁsa — taková osobnost přijímá jen činný princip všeho. Podobně jako labuť dokáže ze směsi vody a mléka vysát jen mléko, přijímá paramahaṁsa jako svůj život a duši jen Nejvyšší Osobnost Božství a o vnější, hmotné věci se nestará. Dhruva Mahārāja byl paramahaṁsa a díky svému odhodlání dosáhl toho, po čem toužil. Přesto však nebyl při svém návratu domů příliš spokojený.