SLOKA 29

K tomuto důležitému verši se vyjádřilo mnoho známých komentátorů. Proč nebyl Dhruva Mahārāja spokojen, ačkoliv dosáhl životního cíle? Čistý oddaný je vždy osvobozený od jakýchkoliv hmotných tužeb. Hmotné žádosti jsou démonské a člověk si pod jejich vlivem myslí, že ostatní jsou jeho nepřátelé a že se jim musí pomstít. Chce se potom stát tím nejvlivnějším a nejmocnějším na světě a se všemi soupeří. V šestnácté kapitole Bhagavad-gīty je tato mentalita označena jako asurská. Čistý oddaný Pána o nic nežádá — chce pouze upřímně a svědomitě sloužit Pánu a vůbec se nestará o budoucnost. V knize Mukunda-mālā-stotra říká její autor, král Kulaśekhara, ve své modlitbě: “Můj milý Pane, netoužím po požitku v tomto hmotném světě. Chci Ti jen věčně oddaně sloužit.” Pán Caitanya se ve Své Śikṣāṣṭace modlil podobně: “Můj Pane, netoužím po žádném hmotném bohatství, materialistických stoupencích a přitažlivé manželce, se kterou bych si mohl užívat. Jediné, co si přeji, je být život za životem zaměstnaný ve Tvé službě.” Pán Caitanya se nemodlil ani o mukti, osvobození.

Maitreya zde Vidurovi odpovídá, že Dhruva Mahārāja se chtěl pomstít své nevlastní matce za její urážku, a proto netoužil po mukti. Nevěděl ani, co mukti znamená, a z toho důvodu se na ně nezaměřoval jako na cíl svého života. Čistý oddaný však po mukti také netouží. Je zcela odevzdanou duší a neklade Pánovi žádné požadavky. Protože se Dhruva Mahārāja dostal na úroveň vasudeva, mohl realizovat i tento stav, když viděl Nejvyšší Osobnost Božství přímo před sebou. Stav vasudeva se vyznačuje naprostou nepřítomností hmotného znečištění, kdy nepůsobí kvality hmotné přírody—dobro, vášeň a nevědomost, a proto je možné vnímat Nejvyšší Osobnost Božství. Pán se nazývá také Vāsudeva, protože na úrovni vasudeva Jej lze vidět tváří v tvář.

Dhruva Mahārāja žádal o postavení, které nikdy neměl ani jeho praděd, Pán Brahmā. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je ke Svým oddaným nesmírně laskavý. Oddaní jako Dhruva Mahārāja — který se ve věku pouhých pěti let vypravil sám do lesa, aby tam, byť s nečistým motivem, oddaně sloužil Pánu — jsou Mu natolik milí, že přehlíží jejich hmotné motivace a zajímá se jen o prokázanou službu. Má-li však oddaný určitý motiv, Pán o něm přímo či nepřímo ví a nenechá hmotné touhy oddaného nesplněné. To je ukázka Jeho zvláštní přízně vůči oddaným.

Dhruva Mahārāja obdržel Dhruvaloku, planetu, na které nikdy nesídlila žádná podmíněná duše. Ani Pán Brahmā, nejvyšší živá bytost ve vesmíru, na ni neměl přístup. Když se vesmír ocitne v nebezpečí, přicházejí polobozi na břeh Oceánu mléka a modlí se tam k Nejvyšší Osobnosti Božství Kṣīrodakaśāyī Viṣṇuovi o pomoc. Dhruva Mahārāja chtěl mít ještě vyšší postavení, než měl jeho praděd Brahmā, a Pán mu vyhověl.

Pán je zde označen jako mukti-pati, tedy “ten, pod Jehož lotosovýma nohama jsou všechny druhy mukti”. Existuje pět druhů mukti—sāyujya, sārūpya, sālokya, sāmīpya a sārṣṭi. Z těchto pěti druhů osvobození, kterých může dosáhnout každý, kdo vykonává oddanou službu Pánu, je sāyujya obvykle středem zájmu māyāvādských filosofů, toužících splynout s Pánovou neosobní září, Brahmanem. Řada učenců zastává názor, že osvobození sāyujya-mukti (ačkoliv je řazeno mezi pět druhů mukti) nemůže být považováno za skutečné osvobození, protože z něho lze poklesnout zpět do tohoto hmotného světa. To se dozvídáme ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32), kde se říká: patanty adhaḥ — “znovu poklesnou”. Monistický filozof splyne po vykonání přísné askeze s neosobní září Pána, ale živá bytost vždy touží po láskyplných výměnách. Monistický filozof je tedy sice na úrovni totožnosti s Pánovou září, ale jelikož tam není možnost sdružovat se s Pánem a sloužit Mu, znovu poklesne do tohoto hmotného světa a své sklony sloužit uspokojuje hmotnými činnostmi pro všeobecné blaho, jako je humanitarismus, altruismus a filantropie. Je mnoho příkladů takového poklesnutí, a to i mezi významnými sannyasīny māyāvādské školy.

Vaiṣṇavští filozofové proto nepovažují sāyujya-mukti za skutečné osvobození z kategorie mukti. Mukti pro ně znamená vysvobodit se ze služby māyi a věnovat se láskyplné službě Pánu. Také Pán Caitanya v této souvislosti pravil, že původní, přirozené postavení živé bytosti je sloužit Pánu. To je skutečné mukti. Mukta, “osvobozený”, je ten, kdo se vzdal všech nepřirozených postavení a nyní se nachází ve svém původním postavení. Bhagavad-gītā to potvrzuje prohlášením, že každý, kdo vykonává transcendentální láskyplnou službu Pánu, je mukta neboli brahma-bhūta. V Bhagavad-gītě stojí, že oddaný, který není hmotně znečištěný, se nachází na úrovni brahma-bhūta. Rovněž Padma Purāṇa potvrzuje, že mukti znamená sloužit Pánu.

Velký mudrc Maitreya vysvětlil, že Dhruva Mahārāja si původně nepřál sloužit Pánu. Chtěl mít vyšší postavení, než bylo postavení jeho praděda, a to je víceméně služba smyslům, nikoliv služba Pánu. I když někdo dosáhne postavení Brahmy, nejdůležitějšího postavení v tomto hmotném světě, zůstává stále podmíněnou duší. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī řekl, že pro oddaného, který dosáhl úrovně čisté oddané služby, jsou i velcí polobozi, jako je Brahmā a Indra, na stejné úrovni jako nepatrný hmyz. Nepatrný hmyz touží po uspokojování smyslů a velká osobnost, jako je Pán Brahmā, chce rovněž ovládat hmotnou přírodu.

Uspokojovat smysly znamená ovládat hmotnou přírodu. Veškeré soupeření mezi podmíněnými dušemi se zakládá na ovládání této hmotné přírody. Moderní vědci jsou pyšní na své poznání, protože objevují nové metody, jak ovládat její zákony. Považují to za pokrok lidské civilizace—čím více dokáží ovládat hmotné zákony, tím více si myslí, že dělají pokrok. Dhruva Mahārāja měl na počátku podobnou mentalitu. Chtěl vládnout tomuto hmotnému světu ve vyšším postavení, než má Pán Brahmā. Jinde je proto popsáno, jak po příchodu Pána Dhruva Mahārāja porovnal své odhodlání s konečnou odměnou a uvědomil si, že toužil po několika střepech, ale místo toho získal mnoho diamantů. Jakmile spatřil Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, okamžitě pochopil, jak nedůležitá byla jeho žádost, aby mu Pán dal vyšší postavení, než má Pán Brahmā.

Poté, co Dhruva Mahārāja spatřil Pána tváří v tvář, dosáhl úrovně vasudeva a veškeré jeho hmotné znečištění zmizelo. V důsledku toho se zastyděl, když porovnal své požadavky s tím, čeho dosáhl. Cítil se zahanbený při pomyšlení, že ačkoliv se vzdal otcova království a odešel do Madhuvanu, kde získal takového duchovního mistra, jakým je Nārada Muni, přesto stále plánoval, jak se pomstí své nevlastní matce, a chtěl také významné postavení v hmotném světě. Z těchto důvodů byl mrzutý i poté, co od Pána získal všechna vytoužená požehnání.

Když Dhruva Mahārāja spatřil Nejvyšší Osobnost Božství na vlastní oči, nezbyla v něm ani stopa nenávisti vůči nevlastní matce a rovněž si již nepřál vládnout hmotnému světu. Milostivý Pán však věděl, že po tom Dhruva toužil. Když k němu hovořil, použil slova vedāham, které naznačuje, že když Dhruva Mahārāja požadoval hmotná požehnání, Pán byl přítomný v jeho srdci, a tudíž věděl vše. Pán vždy ví o každé naší myšlence. To potvrzuje i Bhagavad-gītā slovy vedāhaṁ samatītāni.

Pán splnil Dhruvovi všechna přání. Dhruvova pomstychtivost vůči nevlastní matce a nevlastnímu bratrovi byla ukojena, jeho touha získat vyšší postavení, než měl jeho praděd, se mu také splnila, a současně obdržel věčné místo na Dhruvaloce. Ačkoliv Dhruva Mahārāja o dosažení věčné planety neuvažoval, Kṛṣṇa si myslel: “Co bude Dhruva dělat s významným postavením v tomto hmotném světě?” Proto mu dal příležitost vládnout hmotnému světu po dobu třiceti šesti tisíc let s nezměněnými smysly a také možnost vykonat mnoho velkých obětí, a stát se tak nejvěhlasnějším panovníkem hmotného světa. Po skončení svého hmotného požitku měl být přemístěn do duchovního světa, jehož součástí je také Dhruvaloka.