SLOKA 32
matir vidūṣitā devaiḥ
patadbhir asahiṣṇubhiḥ
yo nārada-vacas tathyaṁ
nāgrāhiṣam asattamaḥ
matiḥ—inteligence; vidūṣitā—znečištěná; devaiḥ—polobohy; patadbhiḥ—kteří poklesnou; asahiṣṇubhiḥ—nesnášenliví; yaḥ—já, který; nārada—velkého mudrce Nārady; vacaḥ—pokynů; tathyam—pravdu; na—ne; agrāhiṣam—mohl přijmout; asat-tamaḥ—nejbídnější.
Všichni polobozi z vyšších planet mi závidí, že jsem se prostřednictvím oddané služby dostal na Vaikuṇṭhaloku, protože oni sami musí znovu poklesnout. Tito nesnášenliví polobozi znečistili mou inteligenci a jedině kvůli tomu jsem nemohl přijmout pravé požehnání v podobě pokynů mudrce Nārady.
Jelikož se polobozi obávají, že ztratí svá postavení vládnoucích božstev nebeských planet, jsou velice znepokojeni, když někdo provozuje přísnou askezi. Dokládá to mnoho příkladů ve védské literatuře. Polobozi vědí, že jejich postavení na vyšších planetárních systémech není trvalé, jak je řečeno v deváté kapitole Bhagavad-gīty (kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti). Když jsou vyčerpány výsledky jejich zbožných činností, musí se všichni polobozi z vyšších planetárních systémů vrátit zpět na tuto Zemi.
Polobozi řídí různé činnosti našich tělesných údů. Ve skutečnosti nemůžeme ani svobodně pohybovat očními víčky; všechno řídí polobozi. Dhruva Mahārāja dospěl k závěru, že tito polobozi se proti němu spikli, aby znečistili jeho inteligenci, jelikož mu záviděli jeho vyšší postavení v oddané službě. Ačkoliv se stal žákem velkého vaiṣṇavy, Nārady Muniho, nebyl schopen přijmout jeho cenné pokyny. Nyní velice lituje, že těmto pokynům nevěnoval dostatečnou pozornost. Nārada Muni se ho ptal: “Proč se trápíš nad pohanou či chválou od své nevlastní matky?” Řekl Dhruvovi, že jelikož je ještě dítě, nemá nic společného s chválou či hanou. Dhruva Mahārāja však byl odhodlaný získat požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství, a Nārada mu proto radil, aby se prozatím vrátil domů a pokusil se o oddanou službu ve zralejším věku. Dhruva Mahārāja litoval, že Nāradu Muniho neposlechl a tvrdošíjně požadoval pomíjivé věci—pomstít se své nevlastní matce za její urážku a získat otcovo království.
Dhruva Mahārāja velmi litoval, že nedokázal vzít vážně pokyn svého duchovního mistra, a že jeho vědomí bylo tím pádem znečištěné. Pán je ale přesto tak milostivý, že Dhruvovi za jeho oddanou službu věnoval to, co je konečným cílem všech vaiṣṇavů.