SLOKA 35
svārājyaṁ yacchato mauḍhyān
māno me bhikṣito bata
īśvarāt kṣīṇa-puṇyena
phalī-kārān ivādhanaḥ
svārājyam—Jeho oddanou službu; yacchataḥ—od Pána, který byl ochotný nabídnout; mauḍhyāt—z hlouposti; mānaḥ—hmotná prosperita; me—mnou; bhikṣitaḥ—byla požadována; bata—běda; īśvarāt—od mocného vládce; kṣīṇa—snížené; puṇyena—jehož zbožné činy; phalī-kārān — rozlámaná zrnka loupané rýže; iva—jako; adhanaḥ—chudák.
Ačkoliv mi Pán nabídl osobní službu, já jsem kvůli své naprosté hlouposti a nedostatku zbožných činností chtěl hmotnou proslulost a blahobyt. Choval jsem se stejně jako chudák, který z nevědomosti požádal jen o pár rozlámaných zrnek loupané rýže, ačkoliv mu mocný vládce, který s ním byl spokojen, chtěl dát cokoliv, oč si řekne.
V této sloce má velký význam slovo svārājyam, “naprostá nezávislost”. Podmíněná duše neví, co to znamená. Naprostá nezávislost je stav v našem původním, přirozeném postavení. Skutečnou nezávislostí živé bytosti, která je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, je vždy záviset na Nejvyšším Pánu, podobně jako dítě je naprosto nezávislé, když si hraje pod dohledem svých rodičů. Nezávislost podmíněné duše neznamená bojovat s překážkami, které klade māyā, ale odevzdat se Kṛṣṇovi. V hmotném světě se každý snaží získat naprostou nezávislost pouhým zápasem s překážkami, které připravuje māyā. To se nazývá boj o přežití. Opravdová nezávislost je znovu se vrátit do služby Pánu. Každý, kdo přichází na vaikuṇṭhské planety nebo na Goloku Vṛndāvanu, nabízí ze svobodné vůle Pánovi svou službu — to je naprostá nezávislost. Je v přímém protikladu k hmotnému panování, jež za nezávislost mylně považujeme. Mnoho slavných politických vůdců chtělo a chce ustanovit nezávislost, ale kvůli této takzvané nezávislosti jen vzrůstá lidská závislost. Živá bytost nemůže být šťastná, dokud usiluje o nezávislost v hmotném světě. Proto se musí odevzdat lotosovým nohám Pána a zaměstnat se ve své původní, věčné službě.
Dhruva Mahārāja nyní lituje, že chtěl hmotné bohatství a větší blahobyt, než měl jeho praděd, Pán Brahmā. Jeho žebrání u Pána bylo na stejné úrovni, jako když chudák žádá na mocném vládci pár rozlámaných zrnek rýže. Ten, kdo s láskou oddaně slouží Pánu, by od Něho nikdy neměl žádat hmotné bohatství. Hmotné postavení každého z nás závisí na přísných zákonech vnější energie Pána. Čistí oddaní prosí Pána pouze o jedinou výsadu — aby Mu mohli neustále sloužit. V tom spočívá podstata naší skutečné nezávislosti. Chceme-li něco jiného, svědčí to o našem nešťastném postavení.