SLOKA 42-43
taṁ dṛṣṭvopavanābhyāśa
āyāntaṁ tarasā rathāt
avaruhya nṛpas tūrṇam
āsādya prema-vihvalaḥ
parirebhe ’ṅgajaṁ dorbhyāṁ
dīrghotkaṇṭha-manāḥ śvasan
viṣvaksenāṅghri-saṁsparśa-
hatāśeṣāgha-bandhanam
tam—jeho (Dhruvu Mahārāje); dṛṣṭvā—když uviděl; upavana—lesík; abhyāśe—poblíž; āyāntam—vracet se; tarasā—spěšně; rathāt—z kočáru; avaruhya—seskočil; nṛpaḥ—král; tūrṇam—okamžitě; āsādya—přistoupil; prema—láskou; vihvalaḥ—zaplavený; parirebhe—objal; aṅga-jam — svého syna; dorbhyām—pažemi; dīrgha—dlouhou dobu; utkaṇṭha—plná úzkosti; manāḥ—král, jehož mysl; śvasan—těžce oddychoval; viṣvaksena—Pána; aṅghri—lotosovýma nohama; saṁsparśa—dotknutý; hata—bylo zničeno; aśeṣa—neomezené množství; agha—hmotného znečištění; bandhanam—jehož pouta.
Poté, co král Uttānapāda uviděl Dhruvu Mahārāje poblíž nedalekého lesíka, seskočil spěšně z kočáru. Již dlouhou dobu si úzkostlivě přál vidět svého syna Dhruvu, a proto se mu s velkou láskou vydal naproti, aby ho obejmul. Udýchaný sevřel svého dávno ztraceného syna v náručí. Dhruva Mahārāja však nebyl stejný jako předtím — byl posvěcený vlivem duchovní realizace, získané dotekem lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.