SLOKA 45
abhivandya pituḥ pādāv
āśīrbhiś cābhimantritaḥ
nanāma mātarau śīrṣṇā
sat-kṛtaḥ saj-janāgraṇīḥ
abhivandya—uctil; pituḥ—svého otce; pādau—nohy; āśīrbhiḥ—s požehnáním; ca—a; abhimantritaḥ—oslovený; nanāma—poklonil se; mātarau—svým dvěma matkám; śīrṣṇā—hlavou; sat-kṛtaḥ—uctěn; sat-jana—z urozených; agraṇīḥ—nejpřednější.
Dhruva Mahārāja, nejpřednější z urozených, se nejprve poklonil u nohou svého otce, který ho vzápětí poctil různými otázkami. Poté sklonil hlavu u nohou svých dvou matek.
Někdo se může ptát, proč se Dhruva Mahārāja poklonil nejen své vlastní, ale i své nevlastní matce, kvůli jejímž urážkám musel odejít z domova. Odpovědí je, že poté, co dosáhl dokonalosti seberealizace a spatřil Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, se zcela zbavil znečištění hmotnými touhami. Oddaný v tomto hmotném světě nikdy nedbá urážek ani chvály. Pán Caitanya pravil, že oddaný musí být pokornější než tráva a snášenlivější než strom, aby mohl oddaně sloužit. Proto je zde Dhruva Mahārāja označen jako saj-janāgraṇīḥ — nejpřednější z urozených. Čistý oddaný je nejurozenější osobností ze všech a vůči nikomu nechová nepřátelství. Dualita pocházející z nepřátelství je výtvorem tohoto hmotného světa. V duchovním světě absolutní reality nic takového neexistuje.