SLOKA 47
yasya prasanno bhagavān
guṇair maitry-ādibhir hariḥ
tasmai namanti bhūtāni
nimnam āpa iva svayam
yasya—kdokoliv, s kým; prasannaḥ—je spokojený; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; guṇaiḥ—vlastnostmi; maitrī-ādibhiḥ—přátelstvím atd.; hariḥ—Pán Hari; tasmai—jemu; namanti—vzdávají úctu; bhūtāni—všechny živé bytosti; nimnam—do níže položených míst; āpaḥ—voda; iva—jako; svayam—samočinně.
Tomu, kdo díky přátelství s Nejvyšší Osobností Božství získal transcendentální vlastnosti, vzdávají automaticky úctu všechny živé bytosti, stejně jako voda přirozeně teče směrem dolů.
Suruci původně nebyla Dhruvovi vůbec nakloněna, ale nyní mu slovy “Buď dlouho živ!” přála jen to nejlepší. Důvod ke změně v jejím postoji vysvětluje tato sloka. Jelikož Dhruva Mahārāja dostal od Pána požehnání, získal transcendentální vlastnosti, a proto se každý cítil zavázán projevit mu veškerou úctu a požehnání, stejně jako voda přirozeně teče směrem dolů. Oddaný Pána nevyžaduje, aby ho lidé uctívali, a přesto ať jde na světě kamkoliv, všude mu všichni prokazují úctu. Śrīnivāsa Ācārya prohlásil, že obyvatelé celého vesmíru uctívají šest Gosvāmīch z Vṛndāvanu, neboť oddaní, kteří dokázali uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všech emanací, automaticky uspokojují každého, a každý jim proto vzdává úctu.