SLOKA 65
uttānapādo rājarṣiḥ
prabhāvaṁ tanayasya tam
śrutvā dṛṣṭvādbhutatamaṁ
prapede vismayaṁ param
uttānapādaḥ—král Uttānapāda; rāja-ṛṣiḥ—mocný svatý král; prabhāvam—vliv; tanayasya—jeho syna; tam—to; śrutvā—slyšel; dṛṣṭvā—viděl; adbhuta—podivuhodné; tamam—do nejvyšší míry; prapede—cítil se šťastně; vismayam—údiv; param—nejvyšší.
Poté, co svatý král Uttānapāda slyšel o slavných činech Dhruvy Mahārāje a také na vlastní oči viděl, jak vlivná a mocná osobnost se z něho stala, cítil se velmi spokojen. Dhruvovy činnosti byly totiž nanejvýš podivuhodné.
Když Dhruva Mahārāja podstupoval v lese askezi, jeho otec Uttānapāda se doslechl vše o jeho podivuhodných činnostech. Dhruva byl syn krále a bylo mu pouhých pět let, ale přesto odešel do lesa a za přísné askeze vykonával oddanou službu. Všechny jeho činnosti byly proto podivuhodné a po návratu domů se stal díky svým duchovním kvalifikacím mezi obyvatelstvem přirozeně velmi oblíbený. Milostí Pána dokázal neuvěřitelné věci. Nikdo není spokojenější než otec toho, kdo se proslavil svými činy. Mahārāja Uttānapāda nebyl obyčejný král, ale rājarṣi, svatý král. V dávných dobách vládl jeden svatý král celé Zemi. Králové byli vychováváni, aby se stali svatými; neměli proto jiný zájem než blaho obyvatelstva. Tito svatí králové byli řádně kvalifikovaní, a jak je rovněž uvedeno v Bhagavad-gītě, věda o Bohu — jógový systém oddané služby, známý jako Bhagavad-gītā — byla přednesena svatému králi sluneční planety a postupně sestoupila prostřednictvím kšatrijských králů, pocházejících ze Slunce a Měsíce. Je-li vůdčí osobnost vlády svatá, budou svatí i občané. Budou také velice šťastní, neboť všechny jejich duchovní i hmotné potřeby a touhy dojdou uspokojení.