SLOKA 10
bhagavān api bhārata tad-upanītārhaṇaḥ sūkta-vākenātitarām udita-guṇa-gaṇāvatāra-sujayaḥ priyavratam ādi-puruṣas taṁ sadaya-hāsāvaloka iti hovāca.
bhagavān—Pán Brahmā; api—navíc; bhārata—ó králi Parīkṣite; tat — jimi; upanīta—přinesené; arhaṇaḥ—předměty pro uctívání; sūkta—podle védské etikety; vākena—jazykem; atitarām—vysoce; udita—velebili; guṇa-gaṇa—vlastnosti; avatāra—při příležitosti sestoupení; su-jayaḥ—jehož sláva; priyavratam—Priyavratovi; ādi-puruṣaḥ—původní osoba; tam—jemu; sa-daya—se soucitem; hāsa—usmívající se; avalokaḥ—jehož pohled; iti—takto; ha—jistě; uvāca—pravil.
Můj milý králi Parīkṣite, jelikož Pán Brahmā nakonec sestoupil ze Satyaloky na Bhūrloku, Nārada Muni, princ Priyavrata a Svāyambhuva Manu před něho předstoupili, aby mu obětovali předměty pro uctívání a velebili ho vznešenými slovy podle védské etikety. Pán Brahmā, původní osoba tohoto vesmíru, tehdy pocítil s Priyavratou soucit. S úsměvem na tváři na něho pohlédl a promluvil k němu následovně.
To, že Pán Brahmā sestoupil ze Satyaloky, aby se setkal s Priyavratou, svědčí o tom, že se jednalo o velice vážnou záležitost. Nārada Muni předtím přišel za Priyavratou, aby ho poučil o hodnotě duchovního života, poznání, odříkání a bhakti, a Pán Brahmā věděl, že Nāradovy pokyny byly velice působivé. Bylo mu proto jasné, že nepřijde-li na horu Gandhamādana prince osobně požádat, aby přijal nařízení svého otce, Priyavrata je jistě nepřijme. Záměrem Brahmy bylo zlomit Priyavratovo odhodlání, a proto na něho nejprve soucitně pohlédl. Jeho úsměv a soucitná gesta také naznačily, že i když prince požádá, aby přijal život hospodáře, Priyavratu to neodloučí od oddané služby. S požehnáním vaiṣṇavy je možné cokoliv. To popisuje Bhakti-rasāmṛta-sindhu jako kṛpā-siddhi, dokonalost dosaženou pouhým požehnáním výše postaveného. Obvykle se živá bytost osvobodí a stane se dokonalou dodržováním usměrňujících zásad, které jsou dány v śāstrách. Mnoho osob však dosáhlo dokonalosti jednoduše požehnáním duchovního mistra či jiné autority.
Priyavrata byl vnukem Pána Brahmy, a tak jako mezi každým vnukem a dědem někdy dochází k žertovnému soutěžení, byl v tomto případě Priyavrata odhodlán setrvat v meditaci, zatímco Brahmā byl odhodlán ho přesvědčit, že se musí ujmout vesmírné vlády. Brahmův láskyplný úsměv a pohled tedy znamenaly: “Můj milý Priyavrato, rozhodl ses nepřijmout život hospodáře, ale já jsem se rozhodl tě přesvědčit, že ho musíš přijmout.” Brahmā ve skutečnosti přišel pochválit Priyavratu za jeho vysoký standard odříkání, askeze a oddanosti, tak aby se ani po přijetí života hospodáře neodchýlil od oddané služby.
V tomto verši je důležitý výraz sūkta-vākena (“védskými hymny”). Ve Vedách se nachází tato modlitba k Pánu Brahmovi: hiraṇya-garbhaḥ samavartatāgre bhūtasya jātaḥ patir eka āsīt. Brahmā byl přivítán recitací náležitých védských hymnů, a jelikož uvítání odpovídalo védské etiketě, byl velice spokojen.