SLOKA 16
mukto ’pi tāvad bibhṛyāt sva-deham
ārabdham aśnann abhimāna-śūnyaḥ
yathānubhūtaṁ pratiyāta-nidraḥ
kiṁ tv anya-dehāya guṇān na vṛṅkte
muktaḥ—osvobozená duše; api—dokonce; tāvat—dokud; bibhṛyāt — musí udržovat; sva-deham—své tělo; ārabdham—získané jako výsledek minulých činností; aśnan—přijímat; abhimāna-śūnyaḥ—bez mylných pojetí; yathā—jako; anubhūtam—co bylo vnímáno; pratiyāta-nidraḥ—ten, kdo se probudil ze spánku; kim tu—ale; anya-dehāya—pro jiné hmotné tělo; guṇān—hmotné kvality; na—nikdy; vṛṅkte—užívá si.
I ten, kdo je osvobozený, přijímá tělo, které získal podle své minulé karmy. Nevytváří si však žádná mylná pojetí a pohlíží na svůj požitek i utrpení dané touto karmou stejně, jako probuzený člověk posuzuje sen, který se mu zdál. Zůstává proto pevný a nikdy nejedná tak, aby získal další hmotné tělo pod vlivem tří kvalit hmotné přírody.
Rozdíl mezi osvobozenou a podmíněnou duší spočívá v tom, že podmíněná duše podléhá tělesnému pojetí života, zatímco osvobozená ví, že není toto tělo, ale duchovní bytost, která se od těla liší. Priyavrata si mohl myslet, že podmíněná duše je sice nucena jednat podle zákonů přírody, ale proč by on, který je tolik pokročilý v duchovním chápání, měl přijímat stejná pouta a překážky v duchovním rozvoji? V odpověď na tuto pochybnost mu Pán Brahmā oznámil, že ani ti, kdo jsou osvobození, se v současném těle nebrání přijetí výsledků svých minulých činností. Když člověk spí, zdá se mu mnoho neskutečných věcí, ale když se probudí, přestane je brát vážně a pokračuje ve skutečném životě. Stejně tak osvobozená osoba — ten, kdo dokonale pochopil, že není toto tělo, ale duše — nebere vážně své minulé činnosti vykonávané v nevědomosti a své současné činnosti vykonává takovým způsobem, aby nevytvářely žádné reakce. To popisuje Bhagavad-gītā (3.9). Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — jedná-li člověk pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti, yajña-puruṣi, jeho práce mu nepřinese reakce. Karmī však jednají sami pro sebe a jsou poutáni reakcemi za své činnosti. Osvobozená osoba proto nemyslí na to, čeho se z nevědomosti dopustila v minulosti; místo toho jedná tak, aby si plodonosnými činnostmi nevytvořila další tělo. Bhagavad-gītā jasně uvádí:
mām ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností nepoklesne, ten okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26) Pokud se v tomto životě zaměstnáme čistou oddanou službou Pánu, pak bez ohledu na to, co jsme dělali v minulých životech, budeme vždy v osvobozeném stavu (brahma-bhūta). Budeme prosti jakýchkoliv reakcí a nebudeme nuceni přijmout další hmotné tělo. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9). Kdo takto jedná, nemusí po opuštění současného hmotného těla přijmout další, ale místo toho se vrátí domů, zpátky k Bohu.