SLOKA 19
tvaṁ tv abja-nābhāṅghri-saroja-kośa-
durgāśrito nirjita-ṣaṭ-sapatnaḥ
bhuṅkṣveha bhogān puruṣātidiṣṭān
vimukta-saṅgaḥ prakṛtiṁ bhajasva
tvam—ty; tu—potom; abja-nābha—Nejvyššího Pána, Jehož pupek je jako lotosový květ; aṅghri—nohy; saroja—lotos; kośa—otvor; durga — pevnost; āśritaḥ—přijaté útočiště v; nirjita—přemožených; ṣaṭ-sapatnaḥ—šest nepřátel (mysl a pět smyslů); bhuṅkṣva—užívej si; iha—v tomto hmotném světě; bhogān—předměty požitku; puruṣa—Nejvyšší Osobou; atidiṣṭān—mimořádně nařízené; vimukta—osvobozený; saṅgaḥ — od hmotné společnosti; prakṛtim—přirozené postavení; bhajasva—užívej.
Pán Brahmā pokračoval: Můj milý Priyavrato, přijmi útočiště uvnitř lotosu nohou Pána, Jehož pupek je také jako lotos, a překonej tak šest smyslových orgánů (mysl a poznávací smysly). Přijmi hmotný požitek, protože ti to Pán mimořádně nařizuje. Tak budeš vždy osvobozený od hmotných styků a schopný plnit Pánovy příkazy ve svém přirozeném postavení.
V hmotném světě existují tři druhy lidí. Ti, kdo si chtějí co nejvíce užívat smyslů, se nazývají karmī, výše stojí jñānī, kteří se snaží smyslová nutkání přemoci, a ještě výše yogīni, kteří již smysly přemohli. Nikdo z nich ovšem není v transcendentálním postavení. Transcendentální jsou jedině oddaní, kteří nepatří k žádné z výše uvedených skupin. To vysvětluje Bhagavad-gītā (14.26):
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností nepoklesne, ten ihned překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” Pán Brahmā Priyavratovi radí, aby zůstal transcendentální v pevnosti nikoliv rodinného života, ale lotosových nohou Pána (abja-nābhāṅghri-saroja). Když čmelák přilétne na lotosový květ, vnikne do něho a pije jeho med, plně ho chrání okvětní lístky, takže ho neruší sluneční svit ani jiné vnější vlivy. Stejně tak ten, kdo neustále vyhledává útočiště u lotosových nohou Osobnosti Božství, je ochráněn před veškerým nebezpečím. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.58) je proto řečeno:
samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām
Pro toho, kdo přijal útočiště u lotosových nohou Pána, se vše stává snadnější. Dokonce i překonání velkého oceánu nevědomosti (bhavāmbudhi) je totéž jako překročení otisku kopýtka telete (vatsa-padam). Takového oddaného ani nenapadne zůstat na místě, kde číhá nebezpečí na každém kroku.
Naší skutečnou povinností je plnit svrchovaný příkaz Osobnosti Božství. Jsme-li k tomu pevně odhodláni, nacházíme se vždy v bezpečí, bez ohledu na to, kde jsme — zda v pekle či v nebi. Slova prakṛtiṁ bhajasva jsou zde velice významná. Prakṛtim označuje naše přirozené postavení. Přirozeným postavením každé živé bytosti je být věčným služebníkem Boha, a Pán Brahmā proto radil Priyavratovi: “Zůstaň ve svém původním postavení věčného služebníka Pána. Budeš-li plnit Jeho příkazy, nikdy nepoklesneš; ani uprostřed hmotného požitku.” Hmotný požitek získaný vlastními plodonosnými činnostmi se liší od hmotného požitku, který uděluje Nejvyšší Osobnost Božství. Oddaný někdy může být ve velice honosném postavení, ale přijímá ho, aby plnil nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdy na něho proto nepůsobí hmotné vlivy. Oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy káží po celém světě v souladu s nařízením Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Musí potkávat mnoho karmīch, ale milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua na ně hmotné vlivy nepůsobí. Pán Caitanya jim dává Své požehnání, jak popisuje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 7.129):
kabhu nā bādhibe tomāra viṣaya-taraṅga
punarapi ei ṭhāñi pābe mora saṅge
Na upřímného oddaného, který slouží Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi tím, že káže Jeho učení po celém světě, nebudou nikdy působit hmotné vlivy (viṣaya-taraṅga). Naopak, časem se vrátí pod ochranu lotosových nohou Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zůstane navždy s Ním.