SLOKA 21
bhagavān api manunā yathāvad upakalpitāpacitiḥ priyavrata-nāradayor aviṣamam abhisamīkṣamāṇayor ātmasam avasthānam avāṅ-manasaṁ kṣayam avyavahṛtaṁ pravartayann agamat.
bhagavān—nejmocnější Pán Brahmā; api—také; manunā—Manuem; yathāvat—jak si zasluhoval; upakalpita-apacitiḥ—uctěn; priyavrata-nāradayoḥ—v přítomnosti Priyavraty a Nārady; aviṣamam—bez nelibosti; abhisamīkṣamāṇayoḥ—kteří hleděli na; ātmasam—jak odpovídalo jeho postavení; avasthānam—do svého sídla; avāk-manasam—jež mysl a slova nedovedou popsat; kṣayam—planeta; avyavahṛtam—neobyčejně umístěná; pravartayan—odebírající se; agamat—vrátil se.
Pána Brahmu potom uctil Manu, který se ho zdvořile snažil uspokojit, jak nejlépe dovedl. Také Priyavrata a Nārada hleděli na Brahmu bez jediné stopy nelibosti. Poté, co Pán Brahmā přiměl Priyavratu, aby přijal žádost svého otce, vrátil se na Satyaloku, do svého sídla, které nelze popsat světskou myslí a slovy.
Manu byl nepochybně velice spokojený, že Pán Brahmā přesvědčil jeho syna Priyavratu, aby se ujal zodpovědnosti za vládu nad světem. Priyavrata a Nārada byli také velice spokojeni a nehleděli na Brahmu s nelibostí, přestože Priyavratu přiměl ujmout se správy světských záležitostí a porušit tak slib, že zůstane brahmacārīnem a zaměstná se plně oddanou službou. Nārada nikterak nelitoval, že nemohl učinit Priyavratu svým žákem. Oba byli vznešenými osobnostmi a věděli, jak mají Pána Brahmu ctít. Místo aby na něho tedy pohlíželi s nelibostí, vroucně mu projevili úctu. Pán Brahmā se pak vrátil do svého nebeského sídla zvaného Satyaloka, o kterém je zde řečeno, že je dokonalé a nepopsatelné slovy.
Tento verš říká, že se Pán Brahmā vrátil do svého sídla, které je stejně důležité jako on sám. Pán Brahmā je stvořitelem tohoto vesmíru a také jeho nejvznešenější osobností. Bhagavad-gītā (8.17) popisuje délku jeho života: sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Čtyři yugy trvají celkem 4 300 000 let a jejich tisícinásobek se rovná dvanácti hodinám života Brahmy. Neumíme si tedy dost dobře představit ani jeho dvanáct hodin — o sto letech, které tvoří celý jeho život, ani nemluvě. Jak bychom potom mohli porozumět jeho sídlu? Védská literatura uvádí, že na Satyaloce neexistuje zrození, smrt, stáří ani nemoci. Jelikož se Satyaloka nachází hned vedle Brahmaloky neboli oblasti záře Brahmanu, téměř se vyrovná Vaikuṇṭhaloce. Toto sídlo Pána Brahmy je pro nás v našem současném postavení prakticky nepopsatelné, a proto ho zde označují slova avāṅ-manasa-gocara, “vymykající se možnostem našich slov a představivosti našich myslí”. Védská literatura ho popisuje takto: yad vai parārdhyaṁ tad upārameṣṭhyaṁ na yatra śoko na jarā na mṛtyur nārtir na codvegaḥ. “Na Satyaloce, která je od nás mnoho miliónů a miliard let vzdálená, neexistuje nářek ani stáří, smrt, úzkost či nepřátelé.”