SLOKA 30
yāvad avabhāsayati sura-girim anuparikrāman bhagavān ādityo vasudhā-talam ardhenaiva pratapaty ardhenāvacchādayati tadā hi bhagavad-upāsanopacitāti-puruṣa-prabhāvas tad anabhinandan samajavena rathena jyotirmayena rajanīm api dinaṁ kariṣyāmīti sapta-kṛt vastaraṇim anuparyakrāmad dvitīya iva pataṅgaḥ.
yāvat—dokud; avabhāsayati—osvětluje; sura-girim—horu Sumeru; anuparikrāman—obíháním; bhagavān—nejmocnější; ādityaḥ—bůh Slunce; vasudhā-talam—nižší planetární systém; ardhena—zpola; eva—jistě; pratapati—rozjasňuje; ardhena—zpola; avacchādayati—zahaluje temnotou; tadā—tehdy; hi—jistě; bhagavat-upāsanā—uctíváním Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; upacita—Jeho dokonalým uspokojením; ati-puruṣa—nadlidský; prabhāvaḥ—vliv; tat—ten; anabhinandan—bez ocenění; samajavena—stejně mocným; rathena—na voze; jyotiḥ-mayena — zářícím; rajanīm—noc; api—také; dinam—den; kariṣyāmi—to učiním; iti—takto; sapta-kṛt—sedmkrát; vastaraṇim—přičemž přesně následoval oběžnou dráhu Slunce; anuparyakrāmat—objel; dvitīyaḥ—druhé; iva — jako; pataṅgaḥ—Slunce.
Když král Priyavrata tak jedinečně vládl vesmíru, jednou v něm vyvolalo nespokojenost obíhání mocného boha Slunce. Bůh Slunce krouží na svém voze kolem hory Sumeru a osvětluje přitom všechny okolní planetární systémy. Když je však na severní straně hory, dopadá na jih méně světla, a když je na jihu, dopadá méně světla na sever. Králi Priyavratovi se tato situace nelíbila, a proto se rozhodl vytvořit denní světlo v té části vesmíru, kde byla noc. Na zářivém voze se vydal po oběžné dráze boha Slunce, a tak naplnil své předsevzetí. Takové úžasné činnosti mohl vykonat díky moci, kterou získal uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství.
Jedno bengálské pořekadlo říká, že někdo je tak mocný, že dokáže učinit noc dnem a den nocí. Je odvozené od jedinečné moci Mahārāje Priyavraty. Jeho činnosti ukazují, jak mocným ho učinilo uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Kṛṣṇa je známý jako Yogeśvara, vládce všech mystických sil. Bhagavad-gītā (18.78) uvádí, že všude tam, kde je přítomný vládce všech mystických sil (yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇaḥ), je i vítězství, štěstí a všechny ostatní přednosti. Oddaná služba je velice mocná. Když oddaný dosáhne svého cíle, není to díky jeho vlastním mystickým silám, ale díky milosti vládce mystických sil, Pána Kṛṣṇy — Jeho milostí může oddaný dokázat úžasné věci, které si ani ten nejmocnější vědec nedokáže představit.
Popis v tomto verši svědčí o tom, že Slunce se pohybuje. Podle moderních astronomů spočívá Slunce trvale na jednom místě, obklopené sluneční soustavou, ale zde se dozvídáme, že není nehybné — obíhá po své předurčené oběžné dráze. Tuto skutečnost dosvědčuje Brahma-saṁhitā (5.52): yasyājñayā bhramati saṁbhṛta-kāla-cakraḥ — Slunce obíhá po své pevně dané oběžné dráze v souladu s nařízením Nejvyšší Osobnosti Božství. Podle Jyotir Vedy, astronomické vědy ve védské literatuře, putuje Slunce šest měsíců po severní straně hory Sumeru a šest měsíců po její jižní straně. Na této planetě ze zkušenosti víme, že když je na severu léto, je na jihu zima, a naopak. Moderní materialističtí vědci někdy prohlašují, že znají všechny složky Slunce, ale vytvořit druhé Slunce jako Mahārāja Priyavrata nedovedou.
I když Mahārāja Priyavrata vytvořil velice mocný vůz, který zářil stejně jako Slunce, nechtěl s bohem Slunce nijak soupeřit, neboť vaiṣṇava se nikdy nesnaží odstranit jiného vaiṣṇavu, aby nastoupil na jeho místo. Jeho cílem bylo rozdávat v hmotném světě hojná požehnání. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že v dubnu a květnu byly paprsky Priyavratova zářivého vozu příjemné jako záře Měsíce, zatímco v říjnu a listopadu poskytovalo toto Slunce jak ráno, tak i večer více tepla než sluneční svit. Krátce řečeno, Mahārāja Priyavrata byl nesmírně mocný a jeho činy šířily jeho moc do všech směrů.