SLOKA 35

Śukadeva Gosvāmī vyprávěl Mahārājovi Parīkṣitovi o činnostech krále Priyavraty, a jelikož král mohl o těchto úžasných, neobyčejných činnostech pochybovat, Śukadeva Gosvāmī ho ujistil: “Můj milý králi, nepochybuj o Priyavratových úžasných činnostech. Pro oddaného Nejvyšší Osobnosti Božství je možné cokoliv, neboť Pán se také nazývá Urukrama.” Urukrama je jméno Pána Vāmanadeva, Jehož úžasným činem bylo to, že třemi Svými kroky zabral všechny tři světy. Pán Vāmanadeva požádal Mahārāje Baliho o tři kroky země, a když Mu je Mahārāja Bali přislíbil, Pán okamžitě dvěma kroky pokryl celý svět a při třetím položil nohu na Baliho hlavu. Śrī Jayadeva Gosvāmī říká:

“Sláva Pánu Keśavovi, který přijal podobu trpaslíka. Ó Pane vesmíru, Jenž zbavuješ oddané všeho nepříznivého! Ó úžasný Vāmanadevo! Svými kroky jsi obelstil velkého démona Baliho Mahārāje. Voda, která se dotkla nehtů Tvých lotosových nohou, když jsi prorazil obal vesmíru, očišťuje v podobě řeky Gangy všechny živé bytosti.”

Jelikož je Nejvyšší Pán všemocný, může dělat věci, které obyčejnému člověku připadají úžasné. Také oddaný, který přijal útočiště u lotosových nohou Pána, může milostí prachu z těchto lotosových nohou dělat úžasné, pro obyčejného člověka nepředstavitelné věci. Caitanya Mahāprabhu nás proto učí přijmout útočiště u Pánových lotosových nohou:

“Ó synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do oceánu zrození a smrti. Vyzdvihni mě prosím z tohoto oceánu smrti a umísti mě jako jeden z atomů ke Tvým lotosovým nohám.” Pán Caitanya nás učí, abychom se snažili přijít do styku s prachem z lotosových nohou Pána, neboť tak nepochybně dosáhneme veškerého úspěchu.

Kvůli hmotnému tělu znepokojuje každou živou bytost v hmotném světě ṣaḍ-guṇa, šest druhů utrpení — hlad, žízeň, nářek, iluze, invalidita a smrt. Další ṣaḍ-guṇa je mysl a pět smyslových orgánů. I caṇḍāla, nedotknutelný, se okamžitě zbaví hmotného otroctví, pronese-li svaté jméno Pána byť jen jednou — o oddaném světci ani nemluvě. Kastovní brāhmaṇové někdy tvrdí, že člověka nelze přijmout jako brāhmaṇu, dokud nezmění tělo — prohlašují, že jelikož je současné tělo výsledkem jednání v minulosti, narodí se ten, kdo jednal jako brāhmaṇa, v bráhmanské rodině. Bez takového bráhmanského těla tedy podle nich nelze nikoho přijmout za brāhmaṇu. Zde je však řečeno, že i vidūra-vigata, caṇḍāla (člověk páté třídy, nedotknutelný) je osvobozen, když byť jen jednou pronese svaté jméno. Je osvobozen v tom smyslu, že okamžitě změní tělo. Sanātana Gosvāmī to potvrzuje:

Je-li člověk, byť i caṇḍāla, zasvěcen čistým oddaným do zpívání svatého jména Pána, jeho tělo se následováním pokynů duchovního mistra mění. I když to není vidět, musíme na základě autoritativních výroků śāster tuto skutečnost přijmout. To je třeba pochopit bez argumentace. Tento verš jasně říká: sa jahāti bandham — “Zbaví se svých hmotných pout.” Tělo je symbolem hmotných pout, která odpovídají naší karmě. I když někdy není vidět změny hrubohmotného těla, zpívání svatého jména Nejvyššího Pána okamžitě změní jemnohmotné tělo, a díky tomu je živá bytost ihned osvobozená z hmotného otroctví. Změny hrubohmotného těla se ostatně řídí jemnohmotným tělem. Po zničení současného hrubého těla přenáší jemné tělo živou bytost do dalšího hrubého těla. V jemném těle převládá mysl, a je-li neustále pohroužená ve vzpomínání na činnosti či lotosové nohy Pána, je zřejmé, že takový oddaný již změnil své současné tělo a očistil se. Nelze tedy vyvrátit tvrzení, že i caṇḍāla nebo jakákoliv pokleslá osoba nízkého původu se může stát brāhmaṇou jednoduše přijetím autorizovaného zasvěcení.