SLOKA 36
sa evam aparimita-bala-parākrama ekadā tu devarṣi-caraṇānuśayanānu-patita-guṇa-visarga-saṁsargeṇānirvṛtam ivātmānaṁ manyamāna ātma-nirveda idam āha.
saḥ—on (Mahārāja Priyavrata); evam—takto; aparimita—nemající obdoby; bala—síla; parākramaḥ—jehož vliv; ekadā—jednou; tu—tehdy; deva-ṛṣi—velkého světce Nārady; caraṇa-anuśayana—odevzdávající se lotosovým nohám; anu—poté; patita—pokleslý; guṇa-visarga—s hmotnými záležitostmi (výtvory tří kvalit hmotné přírody); saṁsargeṇa—spojením; anirvṛtam—nespokojený; iva—jako; ātmānam—sám sebe; manyamānaḥ—takto považoval; ātma—sebe; nirvedaḥ—s odříkáním; idam—toto; āha—řekl.
Mahārāja Priyavrata si užíval hmotného bohatství a jeho síla a vliv byly neomezené. Jednou začal uvažovat o tom, že se již před časem odevzdal velkému světci Nāradovi a byl na cestě vědomí Kṛṣṇy, ale znovu se nějak zapletl do hmotných činností. Jeho mysl zneklidněla a začal hovořit v náladě odříkání.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) je řečeno:
tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva-dharmataḥ
“Ten, kdo opustil své hmotné povinnosti, aby se zapojil do oddané služby Pánu, může někdy v nezralém stádiu poklesnout, ale přesto mu nehrozí nebezpečí neúspěchu. Zato neoddaný nic nezíská, ani když je plně zaměstnán svými předepsanými povinnostmi.” Pokud člověk nějakým způsobem dosáhne útočiště u velkého vaiṣṇavy, začne ze sentimentu nebo na základě realizace praktikovat vědomí Kṛṣṇy a časem kvůli nezralému chápání poklesne, není ve skutečnosti pokleslý, neboť jeho jednání ve vědomí Kṛṣṇy je trvalým kladem. Když tedy poklesne, jeho pokrok se může na nějaký čas pozastavit, ale v příhodném okamžiku se znovu projeví. I když Priyavrata Mahārāja sloužil podle pokynů Nārady Muniho, které byly určeny pro návrat domů, zpátky k Bohu, vrátil se na žádost svého otce k hmotným činnostem. Časem se však milostí jeho duchovního mistra, Nārady, jeho vědomí služby Kṛṣṇovi znovu probudilo.
Bhagavad-gītā (6.41) uvádí: śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate. Tomu, kdo poklesne z procesu bhakti-yogy, je znovu nabídnuto bohatství polobohů, a když si tohoto hmotného bohatství užije, dostane příležitost narodit se ve vznešené rodině čistého brāhmaṇy nebo v bohaté rodině, aby měl možnost obnovit své vědomí Kṛṣṇy. K tomu skutečně došlo v životě Mahārāje Priyavraty, jenž je znamenitým příkladem této pravdy. Časem již netoužil užívat si hmotného bohatství, manželky, království a synů — chtěl se toho všeho zříci. Śukadeva Gosvāmī tedy v tomto verši — poté, co popsal hmotné bohatství Mahārāje Priyavraty — popisuje jeho sklon k odříkání.
Slova devarṣi-caraṇānuśayana vyjadřují, že Mahārāja Priyavrata, který se plně odevzdal velkému mudrci, devarṣimu Nāradovi, striktně následoval pod jeho vedením všechny metody a usměrňující zásady oddané služby. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura o striktním následování usměrňujících zásad říká: daṇḍavat-praṇāmās tān anupatitaḥ. Student dělá pokrok, skládá-li duchovnímu mistrovi okamžitě poklony (daṇḍavat) a následuje-li striktně jeho pokyny. Mahārāja Priyavrata toto vše pravidelně vykonával.
Dokud je živá bytost v hmotném světě, podléhá vlivu kvalit hmotné přírody (guṇa-visarga). To, že Mahārāja Priyavrata vlastnil veškeré hmotné bohatství, ho neosvobozovalo od hmotného vlivu. Hmotný vliv se v tomto světě vztahuje na chudáka i na boháče, protože jak bohatství, tak chudoba jsou výtvory kvalit hmotné přírody. To uvádí Bhagavad-gītā (3.27): prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Hmotná příroda nám dává možnosti pro hmotný požitek podle toho, jaké hmotné kvality získáme.