SLOKA 41
bhaumaṁ divyaṁ mānuṣaṁ ca
mahitvaṁ karma-yogajam
yaś cakre nirayaupamyaṁ
puruṣānujana-priyaḥ
bhaumam—nižších planet; divyam—nebeských; mānuṣam—lidských bytostí; ca—také; mahitvam—veškeré bohatství; karma—plodonosnými činnostmi; yoga—mystickou silou; jam—zrozené; yaḥ—ten, kdo; cakre — učinil; niraya—s peklem; aupamyam—srovnání či rovnost; puruṣa—Nejvyšší Osobnosti Božství; anujana—oddanému; priyaḥ—velice drahý.
“Jakožto velkému následovníkovi a oddanému mudrce Nārady mu všechno bohatství, které získal prostřednictvím plodonosných činností a mystických sil — ať už na nižším či nebeském planetárním systému nebo v lidské společnosti — připadalo jako peklo.”
Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl, že oddaný je v tak vznešeném postavení, že nepovažuje žádné hmotné bohatství za hodné vlastnictví. Na Zemi, nebeských planetách, a dokonce i na nižším planetárním systému zvaném Pātāla, existují různé druhy bohatství. Oddaný však ví, že všechny jsou hmotné, a proto o ně nemá zájem. Bhagavad-gītā uvádí: paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Někdy se yogīni a jñānī dobrovolně zříkají všeho hmotného bohatství, aby praktikovali svůj systém osvobození a okusili duchovní blaženost. Často však poklesnou, protože takové umělé odříkání nemá dlouhého trvání. Je třeba získat vyšší chuť duchovního života — pak je možné se hmotného bohatství vzdát. Mahārāja Priyavrata již okusil duchovní blaženost, a proto neměl zájem o nic, čeho lze dosáhnout na nižším, vyšším či středním planetárním systému.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k první kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Činnosti Mahārāje Priyavraty”.