SLOKA 11
jīvan-mṛtatvaṁ niyamena rājan
ādyantavad yad vikṛtasya dṛṣṭam
sva-svāmya-bhāvo dhruva īḍya yatra
tarhy ucyate ’sau vidhikṛtya-yogaḥ
jīvat-mṛtatvam—být mrtvý zaživa; niyamena—působením přírodních zákonů; rājan—ó králi; ādi-anta-vat—vše hmotné má svůj počátek a konec; yat—protože; vikṛtasya—věcí, které se mění (jako je tělo); dṛṣṭam—je vidět; sva-svāmya-bhāvaḥ—postavení služebníka a pána; dhruvaḥ — neměnné; īḍya—ó ty, jenž jsi uctíván; yatra—kde; tarhi—potom; ucyate—je řečeno; asau—to; vidhi-kṛtya-yogaḥ—způsobilost k udílení příkazů a plnění povinnosti.
Můj milý králi, zbytečně jsi mě nařkl, že jsem mrtvý zaživa. K tomu mohu jen říci, že tak je tomu se vším, protože vše hmotné má svůj počátek a konec. Tvá představa, že jsi král a pán, na základě které se mi snažíš rozkazovat, je také nesprávná, protože tato postavení jsou dočasná. Dnes jsi král a já tvůj služebník, ale zítra se mohou naše pozice vyměnit a ty můžeš být můj služebník a já tvůj pán. Jedná se o dočasné okolnosti, které jsou dílem osudu.
Tělesné pojetí je základním principem utrpení v hmotné existenci. Zvláště v Kali-yuze jsou lidé tak nevzdělaní, že ani nedokáží pochopit skutečnost, že tělo se mění každým okamžikem a že konečná změna se nazývá smrt. V tomto životě může být živá bytost králem a v dalším životě psem; podle toho, jaká je její karma. Duše spí hlubokým spánkem způsobeným silou hmotné přírody a vždy je uvedena do určitého stavu, který se opět změní v jiný. Živá bytost prodlužuje svůj podmíněný život bez seberealizace a poznání a falešně se prohlašuje za krále, služebníka, kočku či psa, což jsou pouze různé proměny způsobené vyšším řízením. Takovými dočasnými tělesnými pojetími bychom se neměli nechat zmást. Nikdo ve skutečnosti není v tomto hmotném světě pánem, neboť vše podléhá hmotné přírodě, která je pod vládou Nejvyšší Osobnosti Božství. Svrchovaným pánem je tedy Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. To vysvětluje Caitanya-caritāmṛta: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — jediným pánem je Kṛṣṇa a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Naše zapomnění vztahu s Nejvyšším Pánem je příčinou našeho utrpení v hmotném světě.