SLOKA 13
unmatta-matta-jaḍavat sva-saṁsthāṁ
gatasya me vīra cikitsitena
arthaḥ kiyān bhavatā śikṣitena
stabdha-pramattasya ca piṣṭapeṣaḥ
unmatta—šílenství; matta—opilec; jaḍa-vat—jako hlupák; sva-saṁsthām—umístění ve svém původním, přirozeném postavení; gatasya — toho, kdo dosáhl; me—mě; vīra—ó králi; cikitsitena—tvým potrestáním; arthaḥ—smysl nebo cíl; kiyān—jaký; bhavatā—tebou; śikṣitena—budu-li poučen; stabdha—tupého; pramattasya—blázna; ca—také; piṣṭa-peṣaḥ — jako mletí mouky.
Můj milý králi, řekl jsi: “Ty darebáku, ty tupý blázne! Potrestám tě, abys přišel k rozumu.” V této souvislosti mi dovol, abych ti oznámil, že i když žiji jako tupý, hluchý a němý člověk, jsem ve skutečnosti seberealizovanou osobou. Co získáš tím, když mě potrestáš? Je-li tvá domněnka správná a já jsem skutečně blázen, pak tvůj trest bude připomínat bití mrtvého koně. Nebude mít žádné účinky. Trest blázna z jeho šílenství nevyléčí.
Každý v tomto hmotném světě jedná jako blázen pod určitými dojmy, jichž působením iluze nabyl v hmotném podmínění. Například zloděj, který ví, že krást se nemá a že za to bude následovat trest krále či Boha, a který viděl, jak zloděje zatýká a trestá policie, přesto znovu a znovu krade. Je posedlý myšlenkou, že bude-li krást, bude šťastný. To je příznak šílenství. Přestože je zloděj opakovaně trestán, nemůže se vzdát svého zvyku krást — takový trest proto nemá žádný význam.