SLOKA 14
śrī-śuka uvāca
etāvad anuvāda-paribhāṣayā pratyudīrya muni-vara upaśama-śīla uparatānātmya-nimitta upabhogena karmārabdhaṁ vyapanayan rāja-yānam api tathovāha.
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pokračoval; etāvat — tolik; anuvāda-paribhāṣayā — vysvětlujícím zopakováním slov, která předtím král pronesl; pratyudīrya — zodpověděl jedno po druhém; muni-varaḥ — velký mudrc Jaḍa Bharata; upaśama-śīlaḥ — který byl svou povahou klidný a mírumilovný; uparata — ukončil; anātmya — věci, které se netýkají duše; nimittaḥ — jehož příčina (nevědomost) ztotožňování se s věcmi, které se netýkají duše; upabhogena — přijetím důsledků své karmy; karma-ārabdham — nyní získané reakce; vyapanayan — končící; rāja-yānam — králova nosítka; api — znovu; tathā — jako předtím; uvāha — nesl dále.
Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, když král Rahūgaṇa káral vznešeného oddaného Jaḍa Bharatu hrubými slovy, tento mírumilovný světec vše toleroval a náležitě mu odpověděl. Nevědomost pochází z tělesného pojetí a Jaḍa Bharata nebyl tímto falešným pojetím ovlivněný. Ze své přirozené pokory se nikdy nepovažoval za velkého oddaného a souhlasil, že si vytrpí výsledky své minulé karmy. Jako obyčejný člověk si myslel, že nese-li nosítka, ničí tím reakce za své minulé špatné jednání. S těmito myšlenkami se chopil králových nosítek a nesl je dál jako předtím.
Vznešený oddaný Pána si o sobě nikdy nemyslí, že je paramahaṁsa či osvobozená duše. Neustále zůstává pokorným služebníkem Pána. Za jakýchkoliv nepříznivých okolností vždy souhlasí s tím, že si vytrpí výsledky svého minulého života. Nikdy neviní Pána, že ho do takové strastiplné situace přivedl. To jsou příznaky vznešeného oddaného. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣyamāṇaḥ. Když oddaný trpí nějakými nepříznivými podmínkami, vždy to přijímá tak, že Pán zmírňuje jeho zasloužené utrpení. Nikdy se na svého pána nezlobí; je spokojený s jakýmkoliv postavením, které mu Pán dá. V každém případě pokračuje s plněním svých povinností v oddané službě. Takový oddaný má zaručený návrat domů, zpátky k Bohu. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8) uvádí:
tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
“Můj milý Pane, ten, kdo neustále čeká, až mu udělíš Svou bezpříčinnou milost, kdo snáší reakce za své minulé nesprávné jednání a z hloubi srdce Ti přitom vzdává uctivé poklony, je nepochybně způsobilý pro osvobození, neboť se stalo jeho právoplatným nárokem.”