SLOKA 21
dṛṣṭaḥ śramaḥ karmata ātmano vai
bhartur gantur bhavataś cānumanye
yathāsatodānayanādy-abhāvāt
samūla iṣṭo vyavahāra-mārgaḥ
dṛṣṭaḥ—každý prožívá; śramaḥ—únavu; karmataḥ—z určitého jednání; ātmanaḥ—duše; vai—vskutku; bhartuḥ—toho, kdo nese královská nosítka; gantuḥ—toho, kdo se pohybuje; bhavataḥ—tebe; ca—a; anumanye—domnívám se; yathā—jako je tomu; asatā—s něčím, co není skutečností; uda—vody; ānayana-ādi—nošení a dalších takových úkolů; abhāvāt—z nepřítomnosti; sa-mūlaḥ—založený na svědectví; iṣṭaḥ—uctívaný; vyavahāra-mārgaḥ—jev.
Řekl jsi: “Nejsem unavený z práce.” I když se duše liší od těla, tělesná práce způsobuje únavu, a ta se zdá být únavou duše. Když neseš nosítka, jistě to pro duši znamená práci. To je má domněnka. Řekl jsi také, že vnější chování projevené mezi pánem a služebníkem není skutečné, ale přestože ve světě jevů není skutečné, výtvory tohoto světa mohou různé věci skutečně ovlivnit. To vidíme a prožíváme. Proto i když nejsou hmotné činnosti trvalé, nemůžeme říci, že jsou nepravdivé.
Toto je diskuse mezi neosobní māyāvādskou filozofií a praktickou filozofií vaiṣṇavů. Māyāvādská filozofie vysvětluje tento svět jevů jako neskutečný, ale vaiṣṇavští filozofové s tím nesouhlasí. Vědí, že svět jevů je dočasným projevem, ale není neskutečný. Sen, který se nám v noci zdá, je bezpochyby iluzorní, ale hrůzostrašný sen nás nepochybně ovlivňuje. Únava duše není skutečná, ale dokud je živá bytost pohroužená v iluzorním tělesném pojetí, je takovými iluzorními sny ovlivněná. Ve snu se nelze vyhnout událostem, které v něm prožíváme, a podmíněná duše je nucena kvůli svému snu trpět. Nádoba na vodu vytvořená z hlíny je dočasná a ve skutečnosti neexistuje; existuje pouze hlína. Dokud však nádoba udrží vodu, můžeme ji za tímto účelem používat. Nelze říci, že je absolutně neskutečná.