SLOKA 8
evaṁ bahv abaddham api bhāṣamāṇaṁ nara-devābhimānaṁ rajasā tamasānuviddhena madena tiraskṛtāśeṣa-bhagavat-priya-niketaṁ paṇḍita-māninaṁ sa bhagavān brāhmaṇo brahma-bhūta-sarva-bhūta-suhṛd-ātmā yogeśvara-caryāyāṁ nāti-vyutpanna-matiṁ smayamāna iva vigata-smaya idam āha.
evam—tak; bahu—mnoho; abaddham—nesmyslů; api—ačkoliv; bhāṣamāṇam—říkal; nara-deva-abhimānam—král Rahūgaṇa, který se považoval za vládce; rajasā—hmotnou kvalitou vášně; tamasā—jakož i kvalitou nevědomosti; anuviddhena—rostoucí; madena—šílenstvím; tiraskṛta—který káral; aśeṣa—nesčetní; bhagavat-priya-niketam—oddaní Pána; paṇḍita-māninam—a považoval se za velkého učence; saḥ—ten; bhagavān—duchovně velice mocný (Jaḍa Bharata); brāhmaṇaḥ—plně kvalifikovaný brāhmaṇa; brahma-bhūtaḥ—zcela seberealizovaný; sarva-bhūta-suhṛt-ātmā—který byl proto přítelem všech živých bytostí; yoga-īśvara—z nejpokročilejších mystických yogīnů; caryāyām—chováním; na ati-vyutpanna-matim—králi Rahūgaṇovi, který ve skutečnosti nebyl zkušený; smayamānaḥ—s nepatrným úsměvem; iva—jako; vigata-smayaḥ — ten, kdo se zbavil veškeré hmotné pýchy; idam—toto; āha—pravil.
Král Rahūgaṇa, který se považoval za krále, žil v tělesném pojetí a byl pod vlivem hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Ve svém šílenství tedy káral Jaḍa Bharatu nemístnými a rozporuplnými slovy. Jaḍa Bharata byl prvotřídním oddaným a milovaným sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože se král považoval za velice učeného, neznal postavení ani vlastnosti pokročilého oddaného, zaměstnaného oddanou službou. Jaḍa Bharata byl sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ve svém srdci neustále nosil podobu Pána. Byl drahým přítelem všech živých bytostí a neměl žádné tělesné pojetí. Usmál se tedy a pronesl následující slova.
Zde je vyložen rozdíl mezi tím, kdo žije v tělesném pojetí, a tím, kdo toto pojetí překonal. Král Rahūgaṇa se v tělesném pojetí považoval za krále a mnoha nežádoucími způsoby Jaḍa Bharatu káral. Jaḍa Bharata byl seberealizovaný, dokonale situovaný na transcendentální úrovni, a proto se vůbec nehněval; místo toho se usmál a začal králi Rahūgaṇovi předávat své učení. Vysoce pokročilý vaiṣṇava, oddaný, je přítelem všech živých bytostí, a tedy i svých nepřátel. Ve skutečnosti nikoho za nepřítele nepovažuje. Suhṛdaḥ sarva-dehinām. Někdy se zdánlivě rozhněvá na neoddaného, ale tomu to přinese jen prospěch. Ve védské literatuře to dokládají různé příklady. Jednou se například Nārada rozhněval na dva Kuverovy syny, Nalakūvaru a Maṇigrīvu, a potrestal je tím, že je proměnil ve stromy. Výsledkem ovšem bylo, že je později osvobodil Pán Śrī Kṛṣṇa. Oddaný se nachází na absolutní úrovni a není rozdíl mezi tím, zda se hněvá nebo je potěšen, protože v obou případech dává požehnání.