SLOKA 2

V tomto verši jsou dvě významná slova — veda-vāda a tattva-vāda. Podle Bhagavad-gīty se ti, kdo pouze lpějí na védských písmech, aniž by znali smysl Ved či Vedānta-sūtry, nazývají veda-vāda-ratāḥ.

“Lidé s nedostatečným poznáním si libují v květnatých slovech Ved, jež doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, výhodného zrození, moci a dalších výsad. Jelikož touží po smyslovém požitku a životě v bohatství, říkají, že nic vyššího již neexistuje.” (Bg. 2.42-43)

Stoupenci Ved zvaní veda-vāda většinou tíhnou ke karma-kāṇḍě, vykonávání védských obětí, díky nimž dosahují vyšších planetárních soustav. Obvykle praktikují systém Cāturmāsya. Akṣayyaṁ ha vai cāturmāsya-yājinaḥ sukṛtaṁ bhavati — ten, kdo vykonává cāturmāsya-yajñu, se stane zbožným. Zbožný člověk může dospět na vyšší planetární soustavy (ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ). Někteří stoupenci Ved jsou připoutaní ke karma-kāṇḍě, védským plodonosným činnostem, aby dosáhli vyšší životní úrovně. Jiní naopak namítají, že to není cílem Ved. Tad yathaiveha karma-jitaḥ lokaḥ kṣīyate evam evam utra puṇya-jitaḥ lokaḥ kṣīyate. Někdo může v tomto světě dosáhnout vysokého postavení tím, že se narodí v aristokratické rodině, získá dobré vzdělání, je krásný či velice bohatý. To jsou dary za zbožné činnosti vykonané v minulém životě. Po vyčerpání nahromaděných zbožných činů je však všemu konec. Budeme-li lpět na zbožném jednání, můžeme v příštím životě získat tyto různé světské vymoženosti a narodit se na nebeských planetách. To vše ale nakonec skončí. Kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti (Bg. 9.21) — jakmile živá bytost vyčerpá své nahromaděné zbožné činy, musí se znovu vrátit na tuto martya-loku. Podle védských pokynů není vykonávání zbožných činností skutečným cílem Ved. Ten vysvětluje Bhagavad-gītā: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — cílem Ved je pochopit Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Veda-vādīni ve skutečnosti nejsou pokročilí v poznání a stoupenci jñāna-kāṇḍy (pochopení Brahmanu) také nejsou dokonalí. Kdo však dospěje na úroveň upāsany a začne uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, dosáhne dokonalosti (ārādhanānāṁ sarveṣāṁ viṣṇor ārādhanaṁ param). Ve Vedách se samozřejmě hovoří o uctívání různých polobohů a vykonávání obětí, ale takové uctívání je nižší, neboť lidé, kteří se mu věnují, nevědí, že konečným cílem je Viṣṇu (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Člověk dosáhne dokonalosti života, když dospěje na úroveň bhakti-yogy (viṣṇor ārādhanam). Jinak není tattva-vādī, ale — jak uvádí Bhagavad-gītā — veda-vādī, slepý následovník védských pokynů. Veda-vādī se nemůže zbavit hmotného znečištění, dokud se nestane tattva-vādīnem neboli znalcem tattvy, Absolutní Pravdy. Tattva je rovněž vnímána ve třech aspektech: brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate. I když člověk dospěje na úroveň pochopení tattvy, musí uctívat Bhagavāna — Viṣṇua a Jeho expanze; jinak ještě stále není dokonalý. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate — kdo po mnoha životech nabyl skutečného poznání, odevzdá se Kṛṣṇovi. Závěr je, že neinteligentní lidé s nedostatečným poznáním nechápou Bhagavāna, Brahman či Paramātmu, ale ten, kdo studoval Vedy a pochopil Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, je na úrovni dokonalého poznání.