Jelikož Mahārāja Rahūgaṇa stále pochyboval o svém osvícení, požádal brāhmaṇu Jaḍa Bharatu, aby mu své pokyny zopakoval a vyjasnil mu věci, které nepochopil. V této kapitole se Mahārāja Rahūgaṇa s úctou klaní Jaḍa Bharatovi, jenž skrýval své skutečné postavení. Král z jeho slov poznal, jak je vznešený a duchovně pokročilý, a velice litoval svého přestupku vůči němu. Uštkl ho had nevědomosti, ale nektarová slova Jaḍa Bharaty ho vyléčila. Jelikož měl o probíraných námětech ještě určité pochybnosti, pokládal postupně další otázky. Nejprve chtěl odčinit přestupek, kterého se dopustil u lotosových nohou Jaḍa Bharaty.