SLOKA 10
evaṁ kṛśaṁ sthūlam aṇur bṛhad yad
asac ca saj jīvam ajīvam anyat
dravya-svabhāvāśaya-kāla-karma-
nāmnājayāvehi kṛtaṁ dvitīyam
evam—takto; kṛśam—hubené či krátké; sthūlam—tlusté; aṇuḥ—nepatrné; bṛhat—velké; yat—co; asat—nestálé; ca—a; sat—existující; jīvam—živé bytosti; ajīvam—neživá, mrtvá hmota; anyat—další příčiny; dravya—jevy; sva-bhāva—povaha; āśaya—umístění; kāla—čas; karma—činnosti; nāmnā—pouze takovými jmény; ajayā—hmotnou přírodou; avehi—měl bys chápat; kṛtam—vykonaná; dvitīyam—dualita.
Jelikož tento vesmír nemá z konečného hlediska žádnou skutečnou existenci, vše, co je v něm — krátkost, rozdíly, tloušťka, hubenost, malost, velikost, výsledek, příčina, životní příznaky a materiály — je dílem představivosti. To vše jsou nádoby vytvořené ze stejné látky, země, ale mají různá jména. Rozdíly jsou charakterizovány látkou, povahou, umístěním, časem a činnostmi. Měl bys vědět, že to vše jsou jen mechanické projevy vytvořené hmotnou přírodou.
Dočasné projevy a rozmanité podoby v tomto hmotném světě jsou jen výtvory hmotné přírody, které vznikly za různých okolností: prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Akce a reakce hmotné přírody někdy považujeme za své vědecké vynálezy; proto si za ně chceme připisovat zásluhy a popírat existenci Boha. To popisuje Bhagavad-gītā (3.27): ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate — živá bytost je zahalená iluzorní, vnější energií a snaží se přivlastnit si zásluhy za rozmanité výtvory v hmotném světě. Ty všechny jsou ale ve skutečnosti automaticky stvořeny hmotnou silou, kterou uvádí do pohybu energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Konečnou příčinou je tedy Nejvyšší Osoba. Brahma-saṁhitā uvádí:
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
Pán je příčinou všech příčin, konečnou příčinou. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti říká: evaṁ sarvaṁ tathā prakṛtvayai kalpitaṁ viṣṇor anyat. evaṁ prakṛtyādhāraḥ svayam ananyādhāro viṣṇur eva. ataḥ sarva-śabdāś ca tasminn eva. Skutečnou původní příčinou je Pán Viṣṇu, ale lidé si pod vlivem nevědomosti myslí, že příčinou všeho je hmota.
rājā goptāśrayo bhūmiḥ
śaraṇaṁ ceti laukikaḥ
vyavahāro na tat satyaṁ
tayor brahmāśrayo vibhuḥ
Rozjímání o věcech se odehrává na pomíjivé, vnější úrovni, ale to není skutečná pravda. Skutečným ochráncem a útočištěm všeho je Brahman, Nejvyšší, nikoliv král.
goptrī ca tasya prakṛtis
tasyā viṣṇuḥ svayaṁ prabhuḥ
tava goptrī tu pṛthivī
na tvaṁ goptā kṣiteḥ smṛtaḥ
ataḥ sarvāśrayaiś caiva
goptā ca harir īśvaraḥ
sarva-śabdābhidheyaś ca
śabda-vṛtter hi kāraṇam
sarvāntaraḥ sarva-bahir
eka eva janārdanaḥ
Skutečnou ochránkyní je hmotná příroda, ale jejím Pánem je Viṣṇu. Viṣṇu je Pánem všeho. Pán Janārdana je vládcem jak z vnějšího, tak z vnitřního hlediska. Je příčinou smyslu slov a všeho, co je vyjádřeno zvukem.
śirasodhāratā yadvad
grīvāyās tadvad eva tu
āśrayatvaṁ ca goptṛtvam
anyeṣām upacārataḥ
Pán Viṣṇu je místem spočinutí celého stvoření — brahmaṇo hi pratiṣṭhāham (Bg. 14.27). Vše spočívá na Brahmanu. V brahmajyoti spočívají všechny vesmíry a v atmosféře vesmírů spočívají všechny planety. Na každé planetě jsou oceány, hory, státy a království a každá poskytuje útočiště mnoha živým bytostem. Všechny živé bytosti stojí na zemi, neseny nohama s trupem a rameny, ale ve skutečnosti vše z konečného hlediska spočívá na energiích Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je Pán označován jako příčina všech příčin (sarva-kāraṇa-kāraṇam).