SLOKA 11
jñānaṁ viśuddhaṁ paramārtham ekam
anantaraṁ tv abahir brahma satyam
pratyak praśāntaṁ bhagavac-chabda-saṁjñaṁ
yad vāsudevaṁ kavayo vadanti
jñānam—nejvyšší poznání; viśuddham—neznečištěné; parama-artham—dává konečný životní cíl; ekam—jednotné; anantaram—bez vnitřku, nepřerušené; tu—také; abahiḥ—bez vnějšku; brahma—Nejvyšší; satyam—Absolutní Pravda; pratyak—vnitřní; praśāntam—klidný a pokojný Nejvyšší Pán, Jehož uctívají yogīni; bhagavat-śabda-saṁjñam—ve vyšším smyslu známý jako Bhagavān, vlastník všeho bohatství; yat—ten; vāsudevam—Pán Kṛṣṇa, syn Vasudeva; kavayaḥ—učenci; vadanti — říkají.
Co je tedy konečná pravda? Odpovědí je, že konečnou pravdou je nedvojné poznání, jež je prosté znečištění hmotnými kvalitami a dává nám osvobození. Je jediné, všeprostupující a vymyká se našim představám. Jeho první realizací je Brahman. Druhým stádiem realizace je Paramātmā, Nadduše, které dosahují yogīni snažící se vidět Pána v srdci bez zármutku. Plné realizace téhož svrchovaného poznání je nakonec dosaženo v Nejvyšší Osobě. Všichni učenci označují Nejvyšší Osobu jako Vāsudeva, příčinu Brahmanu, Paramātmy a dalších projevů.
V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno: yad advaitaṁ brahmopaniṣadi tad apy asya tanu-bhā. Neosobní záře Absolutní Pravdy, Brahman, sestává z tělesných paprsků Nejvyšší Osobnosti Božství. Ya ātmāntaryāmī puruṣa iti so 'syāṁśa-vibhavaḥ. To, co je známé jako ātmā a antaryāmī—Nadduše — je pouze expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství. Ṣaḍ-aiśvaryaiḥ pūrṇo ya iha bhagavān sa svayam ayam. To, co je popisováno jako Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající v plné míře všemi šesti vznešenými vlastnostmi, je Vāsudeva a Śrī Caitanya Mahāprabhu se od Něho neliší. Velcí učenci a filozofové to uznají po mnoha a mnoha životech. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ (Bg. 7.19). Moudrý člověk chápe, že příčinou Brahmanu a Paramātmy, Nadduše, je z konečného hlediska Vāsudeva, Kṛṣṇa. Vāsudeva je tedy sarva-kāraṇa-kāraṇam, příčina všech příčin. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam. Skutečná tattva, Absolutní Pravda, je Bhagavān, ale kvůli neúplné realizaci Absolutní Pravdy lidé někdy téhož Viṣṇua popisují jako neosobní Brahman či lokalizovanou Paramātmu.
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
(Bhāg. 1.2.11)
Śrīmad-Bhāgavatam říká od samého začátku: satyaṁ paraṁ dhīmahi — meditujeme o nejvyšší pravdě. Nejvyšší pravda je zde popsána slovy jñānaṁ viśuddhaṁ satyam. Absolutní Pravda je prostá hmotného znečištění a transcendentální hmotným kvalitám. Dává veškerý duchovní úspěch a osvobození z hmotného světa. Touto Nejvyšší Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa, Vāsudeva. Mezi Kṛṣṇovým vnitřním Já a vnějším tělem není rozdíl. Kṛṣṇa je pūrṇa, úplný celek — neexistuje rozdíl mezi Jeho tělem a duší, jako je tomu v našem případě. Takzvaní učenci, kteří neznají Kṛṣṇovo přirozené postavení, někdy uvádějí lidi v omyl, když říkají, že Kṛṣṇa uvnitř se liší od Kṛṣṇy vně. Když Kṛṣṇa říká: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru, takzvaní učenci radí čtenáři, že to není osoba Kṛṣṇy, komu se musíme odevzdat, ale Kṛṣṇa uvnitř. Takzvaní učenci, māyāvādīni, nemohou se svým nedostatečným poznáním Kṛṣṇu pochopit. Pro pochopení Kṛṣṇy je proto třeba vyhledat autorizovanou osobu. Duchovní mistr Kṛṣṇu skutečně vidí; proto Ho také dokáže náležitě přiblížit.
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
(Bg. 4.34)
Dokud se neobrátíme na autorizovaného učitele, nemůžeme Kṛṣṇu pochopit.