Brāhmaṇa Jaḍa Bharata byl ke králi Rahūgaṇovi velice laskavý, a aby ho odpoutal od hmotného světa, promluvil obrazně o lese hmotné existence. Vysvětlil, že tento hmotný svět je jako velký les, ve kterém se živá bytost ztratí, jelikož přijímá hmotný život. V tomto lese jsou lupiči (šest smyslů) a také masožravá zvířata, jako šakali, vlci a lvi (manželka, děti a další příbuzní), kteří neustále touží pít krev hlavy rodiny. Lupiči a krvežíznivá masožravá zvířata společně vyčerpávají energii člověka v hmotném světě. V tomto lese je také temná díra zakrytá trávou, do které může člověk spadnout. Když přijde do lesa a je okouzlený tolika hmotnými lákadly, ztotožňuje se s tímto hmotným světem, společností, přátelstvím, láskou a rodinou. Zabloudil a neví kam jít, sužují ho různá zvířata a ptáci a stává se také obětí mnoha tužeb. Proto v lese těžce pracuje a putuje z místa na místo. Nechává se okouzlit dočasným štěstím a je sklíčený z takzvaného neštěstí. Ve skutečnosti v lese pouze trpí takzvaným štěstím a neštěstím. Někdy na něj zaútočí had (hluboký spánek), jehož uštknutím ztratí vědomí a je zmatený ohledně vykonávání svých povinností. Někdy ho přitahují jiné ženy, než je jeho vlastní manželka, a tak myslí na požitek nemanželské lásky s cizí ženou. Sužují ho různé nemoci, nářek, léto a zima. Tak trpí v lese hmotného světa bolestmi hmotné existence. V očekávání štěstí chodí materialista z jednoho místa na druhé, ale ve skutečnosti není v hmotném světě nikdy šťastný. Jelikož se neustále zaměstnává materialistickými činnostmi, je vždy rozrušený. Zapomíná, že jednoho dne bude muset zemřít. Oklamaný iluzorní hmotnou energií krutě trpí, ale přesto dychtí po hmotném štěstí. Tímto způsobem zcela zapomíná na svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství.