SLOKA 14
tāṁs tān vipannān sa hi tatra tatra
vihāya jātaṁ parigṛhya sārthaḥ
āvartate ’dyāpi na kaścid atra
vīrādhvanaḥ pāram upaiti yogam
tān tān—ti všichni; vipannān—různými způsoby zaskočeni; saḥ—živá bytost; hi—jistě; tatra tatra—tu a tam; vihāya—vzdává se; jātam—ti, kdo jsou nově narození; parigṛhya—bere; sa-arthaḥ—živá bytost hledající svůj vlastní zájem; āvartate—putuje tímto lesem; adya api—dokonce až do této chvíle; na—ne; kaścit—někdo z nich; atra—zde v tomto lese; vīra—ó hrdino; adhvanaḥ—cesty hmotného života; pāram—konečný cíl; upaiti—dosáhne; yogam—proces oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství.
Můj milý králi, na lesní cestě hmotného života nejprve živá bytost ztratí svého otce a matku a po jejich smrti ulpí na svých nedávno narozených dětech. Takto putuje cestou hmotného pokroku a nakonec upadne do rozpaků. Nicméně až do okamžiku smrti nikdo neví, jak se z této situace dostat.
V tomto hmotném světě je rodina institucí pro sex. Yan maithunādi-gṛhamedhi-sukham (Bhāg. 7.9.45). Otec a matka mají sex a plodí děti, které se ožení či vdají a pokračují stejnou cestou pohlavního života. Po smrti otce a matky uzavírají děti svá vlastní manželství a plodí děti. To se opakuje stále stejným způsobem generaci za generací, aniž by se kdokoliv osvobodil od nesnází hmotného života. Nikdo nepřijímá duchovní proces poznání a odříkání, který vrcholí bhakti-yogou. Lidský život je ve skutečnosti určen pro jñānu a vairāgyu, poznání a odříkání. Jejich prostřednictvím lze dospět na úroveň oddané služby. V tomto věku se lidé bohužel vyhýbají společnosti osvobozených osob (sādhu-saṅga) a nadále žijí svým jednotvárným rodinným životem. Kvůli finančním a sexuálním transakcím se proto dostávají do potíží.