SLOKA 19
ataḥ kathañcit sa vimukta āpadaḥ
punaś ca sārthaṁ praviśaty arindama
adhvany amuṣminn ajayā niveśito
bhramañ jano ’dyāpi na veda kaścana
ataḥ—z tohoto; kathañcit—nějak; saḥ—on; vimuktaḥ—vysvobozený; āpadaḥ—z nebezpečí; punaḥ ca—znovu; sa-artham—zajímá se o takový život; praviśati—začíná; arim-dama—ó králi, hubiteli nepřátel; adhvani—na cestě požitku; amuṣmin—té; ajayā—vlivem iluzorní energie; niveśitaḥ—pohroužený; bhraman—putuje; janaḥ—podmíněná duše; adya api—až do okamžiku smrti; na veda—nepochopí; kaścana—cokoliv.
Ó hubiteli nepřátel, Mahārāji Rahūgaṇo, když podmíněná duše z této nebezpečné situace nějakým způsobem vyvázne, vrátí se zase domů užívat si sexu, protože tak působí připoutanost. Pod vlivem Pánovy hmotné energie tedy i nadále bloumá v lese hmotné existence a ani v okamžiku smrti nezjistí, co je jejím skutečným vlastním zájmem.
Tak to vypadá v materialistickém životě. Když je člověk v zajetí sexuální touhy, zaplétá se mnoha způsoby a nechápe skutečný životní cíl. Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.31) proto říká: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum — lidé obvykle nechápou konečný cíl života. Ve Vedách je řečeno: oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ — ti, kdo jsou duchovně pokročilí, vzhlížejí k lotosovým nohám Viṣṇua. Podmíněná duše ovšem o obnovení svého vztahu s Viṣṇuem nemá zájem, a proto je okouzlena hmotnými činnostmi. Svedena takzvanými vůdci zůstává v trvalém otroctví.