SLOKA 24
śrī-śuka uvāca
ity evam uttarā-mātaḥ sa vai brahmarṣi-sutaḥ sindhu-pataya ātma-satattvaṁ vigaṇayataḥ parānubhāvaḥ parama-kāruṇikatayopadiśya rahūgaṇena sakaruṇam abhivandita-caraṇa āpūrṇārṇava iva nibhṛta-karaṇormy-āśayo dharaṇim imāṁ vicacāra.
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti evam — takto; uttarā-mātaḥ — ó Mahārāji Parīkṣite, synu matky Uttary; saḥ — ten brāhmaṇa; vai — vskutku; brahma-ṛṣi-sutaḥ — Jaḍa Bharata, syn vysoce vzdělaného brāhmaṇy; sindhu-pataye — králi provincie Sindhu; ātma-sa-tattvam — skutečné přirozené postavení duše; vigaṇayataḥ — přestože Jaḍa Bharatu urazil; para-anubhāvaḥ — který byl velice pokročilý co se týče duchovní realizace; parama-kāruṇikatayā — svou nesmírnou laskavostí k pokleslým duším; upadiśya — poučil; rahūgaṇena — králem Rahūgaṇou; sa-karuṇam — soucitně; abhivandita-caraṇaḥ — jehož lotosové nohy byly uctívány; āpūrṇa-arṇavaḥ iva — jako celý oceán; nibhṛta — zcela utišené; karaṇa — smyslů; ūrmi — vlny; āśayaḥ — měl srdce, v němž; dharaṇim — po Zemi; imām — této; vicacāra — dále se toulal.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, ó synu matky Uttary, v mysli Jaḍa Bharaty se objevily jisté vlny nespokojenosti kvůli urážce krále Rahūgaṇy, který ho přiměl nést svá královská nosítka, ale Jaḍa Bharata to přešel a jeho srdce bylo znovu klidné a tiché jako oceán. Byl velkým paramahaṁsou, přestože ho král Rahūgaṇa urazil. Jakožto vaiṣṇava byl velice laskavý, a tak krále poučil o původním, přirozeném postavení duše. Na urážku zcela zapomněl, protože král žalostně prosil o odpuštění u jeho lotosových nohou. Poté se vydal cestovat po celé Zemi jako předtím.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.25.21) Kapiladeva popisuje příznaky velkých osobností: titikṣavaḥ kāruṇikāḥ suhṛdaḥ sarva-dehinām. Svatý oddaný je vždy velice tolerantní. Je přítelem všech živých bytostí a nevytváří si na světě žádné nepřátele. Čistý oddaný má všechny vlastnosti sādhua a Jaḍa Bharata je toho příkladem. Když ho král Rahūgaṇa urazil, jeho smysly to vzrušilo, protože měl hmotné tělo, ale jelikož se mu později král pokorně odevzdal, Jaḍa Bharata mu prominul. Povinností každého, kdo se chce vrátit k Bohu, je být pokorný jako král Rahūgaṇa a prosit o odpuštění vaiṣṇavy, které mohl urazit. Vaiṣṇavové jsou obvykle velice laskaví, a proto když se člověk okamžitě odevzdá u lotosových nohou vaiṣṇavy, je ihned zbaven reakcí za své urážky. Pokud tak neučiní, reakce mu zůstanou a výsledky nebudou právě příjemné.