SLOKA 6
kvacid vitoyāḥ sarito ’bhiyāti
parasparaṁ cālaṣate nirandhaḥ
āsādya dāvaṁ kvacid agni-tapto
nirvidyate kva ca yakṣair hṛtāsuḥ
kvacit—někdy; vitoyāḥ—do mělké vody; saritaḥ—řeky; abhiyāti—jde se koupat, skočí do; parasparam—jeden druhému; ca—a; ālaṣate—přeje si; nirandhaḥ—bez zásoby potravin; āsādya—prožívá; dāvam—lesní požár v rodinném životě; kvacit—někdy; agni-taptaḥ—spalovaný ohněm; nirvidyate—je skleslý; kva—někde; ca—a; yakṣaiḥ—králi, kteří jsou jako loupeživí darebáci; hṛta—odebraný; asuḥ—majetek, který mu je drahý jako vlastní život.
Občas podmíněná duše skočí do mělké řeky nebo jde v době nedostatku obilí žebrat potravu od lidí, kteří nejsou vůbec dobročinně založení. Někdy trpí sálajícím horkem rodinného života, který je jako lesní požár, a někdy je nešťastná, když ji o majetek — který je jí drahý jako vlastní život — připraví králové ve jménu vysokých daní z příjmu.
Když je člověku horko z palčivého slunce, skočí někdy do řeky, aby se mu ulevilo. Je-li však řeka téměř vyschlá a příliš mělká, může si svým skokem zlámat kosti. Podmíněná duše neustále trpí v nešťastných podmínkách. Její snaha získat pomoc od přátel je někdy stejná jako skákání do vyschlé řeky. Nezíská z takového jednání žádný prospěch; jenom si zláme kosti. Když někdy trpí nedostatkem potravy, může se stát, že jde za někým, kdo není schopen ani ochoten dávat milodary. Někdy člověk žije životem hospodáře, který je přirovnán k lesnímu požáru (saṁsāra-dāvānala-līḍha-loka). Když od něho vláda vybírá vysoké daně, je z toho zarmoucený. Krutý daňový systém ho nutí skrývat svůj příjem, ale přes všechnu jeho snahu jsou vládní zástupci často tak bdělí a silní, že mu stejně všechny peníze odeberou. Podmíněná duše je pak velice nešťastná.
Takto se lidé snaží být v hmotném světě šťastní, ale to je stejné jako snažit se být šťastný uprostřed lesního požáru. Nikdo nemusí jít do lesa požár založit; oheň vzplane sám od sebe. Stejně tak nikdo nechce být v rodinném či světském životě nešťastný, ale zákony přírody vnutí neštěstí každému. Záviset ve své obživě na druhém je velice ponižující; podle védského systému má proto každý žít nezávisle. Jedině śūdrové nejsou schopni žít nezávisle a musí sloužit někomu, kdo se o ně postará. V śāstrách je řečeno: kalau śūdra-sambhavāḥ. V současném věku Kali závisí každý ve své obživě na milosti někoho jiného — každý je proto śūdra. Ve dvanáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že v Kali-yuze bude vláda vybírat daně, aniž by na oplátku pomáhala občanům. Anāvṛṣṭyā vinaṅkṣyanti durbhikṣa-kara-pīḍitāḥ. V tomto věku bude také nedostatek deště; proto nastane nouze o jídlo a občané budou velice sužováni daněmi vlády. Nakonec se vzdají svých pokusů vést pokojný život a v naprostém zklamání budou opouštět své domovy a odcházet do lesů.