V této kapitole je přímo popsáno, co znamená les hmotné existence. Obchodníci někdy chodí do lesa sbírat mnoho vzácných věcí, které potom prodají ve městě s dobrým ziskem, ale na lesní cestě vždy číhají různá nebezpečí. Když chce čistá duše opustit službu Pánu a užívat si hmotného světa, Kṛṣṇa jí dá příležitost do něho vstoupit. Prema-vivarta uvádí: kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga vāñchā kare. To je důvod, proč čistá duše klesá do hmotného světa. Kvůli svým činnostem pod vlivem tří kvalit hmotné přírody přijímá různá postavení v různých životních druzích. Někdy je polobohem na nebeských planetách a jindy tím nejnepatrnějším tvorem na nižších planetárních soustavách. V tomto ohledu říká Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura: nānā yoni sadā phire — živá bytost prochází různými životními druhy. Kardarya bhakṣaṇa kare — je přinucena jíst a vychutnávat odporné věcí. Tāra janma adhaḥ-pāte yāya — tak je celý její život zkažený. Bez ochrany milostivého vaiṣṇavy se podmíněná duše nemůže ze spárů māyi vymanit. Jak uvádí Bhagavad-gītā (manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati), živá bytost začíná hmotný život se svou myslí a pěti poznávacími smysly, a s nimi bojuje o přežití v hmotném světě. Smysly jsou přirovnány k darebákům a zlodějům v lese. Seberou člověku poznání a uvrhnou ho do sítě nevědomosti. Smysly jsou tedy jako darebáci a zloději, kteří plení jeho duchovní poznání. Navíc jsou zde členové jeho rodiny — manželka a děti — kteří jsou totéž co dravá zvířata v lese, která žerou lidské maso. Živá bytost na sebe nechá útočit šakaly a lišky (manželku a děti), a s jejím skutečným duchovním životem je proto konec. V lese hmotného života je každý zlomyslný jako komáři a člověka neustále obtěžují krysy a myši. Každý se v tomto hmotném světě dostává do mnoha obtížných situací, kdy je obklopen zlomyslnými lidmi a nepříjemnými zvířaty. Výsledkem je, že živá bytost je každou chvíli oloupena a pokousána mnoha jinými živými bytostmi. Přes všechny tyto nepříjemnosti se však nechce vzdát svého rodinného života a pokračuje se svými plodonosnými činnostmi ve snaze dosáhnout štěstí v budoucnosti. Tak se čím dál více zaplétá do výsledků karmy, a je proto nucena jednat bezbožně. Jejími svědky jsou ve dne slunce a v noci měsíc. I polobozi jsou svědky, ale podmíněná duše si myslí, že její pokusy o uspokojování smyslů nikdo nevidí. Někdy — když je odhalena — se dočasně všeho zřekne, ale kvůli velké připoutanosti k tělu svého odříkání zanechá dříve, než stačí dosáhnout dokonalosti.