SLOKA 1
sa hovāca
sa eṣa dehātma-mānināṁ sattvādi-guṇa-viśeṣa-vikalpita-kuśalāku-śala-samavahāra-vinirmita-vividha-dehāvalibhir viyoga-saṁyogādy-anādi-saṁsārānubhavasya dvāra-bhūtena ṣaḍ-indriya-vargeṇa tasmin durgādhvavad asugame ’dhvany āpatita īśvarasya bhagavato viṣṇor vaśa-vartinyā māyayā jīva-loko ’yaṁ yathā vaṇik-sārtho ’rtha-paraḥ sva-deha-niṣpādita-karmānubhavaḥ śmaśānavad aśivatamāyāṁ saṁsārāṭavyāṁ gato nādyāpi viphala-bahu-pratiyogehas tat-tāpopaśamanīṁ hari-guru-caraṇāravinda-madhukarānupadavīm avarundhe.
saḥ — seberealizovaný oddaný (Śrī Śukadeva Gosvāmī); ha — vskutku; uvāca — pravil; yaḥ — on (podmíněná duše); eṣaḥ — tato; deha-ātma-māninām — těch, kteří pošetile pokládají tělo za vlastní já; sattva-ādi — sattva, rajaḥ a tamaḥ; guṇa — kvalitami; viśeṣa — určité; vikalpita — falešně vytvořené; kuśala — někdy příznivým jednáním; akuśala — jindy velice nepříznivým jednáním; samavahāra — směsí obojího; vinirmita — získané; vividha — různé druhy; deha-āvalibhiḥ — řadami těl; viyoga-saṁyoga-ādi — charakterizované opuštěním jednoho druhu těla (viyoga) a přijetím dalšího (saṁyoga); anādi-saṁsāra-anubhavasya — vnímání procesu převtělování, který nemá počátek; dvāra-bhūtena — existují jako vstupní brány; ṣaṭ-indriya-vargeṇa — těmito šesti smysly (myslí a pěti poznávacími smysly, jimiž jsou oči, uši, jazyk, nos a kůže); tasmin — na té; durga-adhva-vat — jako cesta, kterou je velmi obtížné projít; asugame — těžko průchodná; adhvani — na cestě v lese; āpatitaḥ — stal se; īśvarasya — vládce; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; vaśa-vartinyā — jedná pod vládou; māyayā — hmotnou energií; jīva-lokaḥ — podmíněná živá bytost; ayam — tato; yathā — přesně jako; vaṇik — obchodník; sa-arthaḥ — který má cíl; artha-paraḥ — který je velice připoutaný k penězům; sva-deha-niṣpādita — vykonávané jeho vlastním tělem; karma — plody činností; anubhavaḥ — který zakouší; śmaśāna-vat aśivatamāyām — jako nepříznivý hřbitov nebo spaloviště mrtvol; saṁsāra-aṭavyām — v lese hmotného života; gataḥ — když vstoupil; na — ne; adya api — dosud; viphala — neúspěšný; bahu-pratiyoga — plný velkých potíží a nejrůznějších strastiplných podmínek; īhaḥ — jehož činnosti zde, v tomto hmotném světě; tat-tāpa-upaśa-manīm — které zmírňují utrpení v lese hmotného života; hari-guru-caraṇa-aravinda — k lotosovým nohám Pána a Jeho oddaného; madhukara-anupadavīm — cesta následování oddaných, kteří jsou připoutaní jako čmeláci; avarundhe — zisk.
Když se král Parīkṣit otázal Śukadeva Gosvāmīho na přímý význam hmotného lesa, Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Můj milý králi, člověk z třídy obchodníků (vaṇik) má vždy zájem vydělávat peníze. Někdy jde do lesa, aby získal nějaké laciné zboží, jako je dřevo a hlína, a prodal je ve městě za dobrou cenu. Stejně tak chamtivá podmíněná duše přichází do tohoto hmotného světa pro nějaký hmotný zisk. Postupně se dostává do nejhlubší části lesa, aniž by věděla, jak se dostat ven. Poté, co čistá duše vstoupila do hmotného světa, je podmíněna hmotnou atmosférou, kterou vytváří vnější energie pod dohledem Pána Viṣṇua. Tak se živá bytost dostává pod vládu této vnější energie (daivī māyā). Žije v lese nezávislá a zmatená a nezíská společnost oddaných, kteří vždy slouží Pánu. Jakmile vyvinula tělesné pojetí, hmotná energie a kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa) jí vnucují různé druhy těl, jedno za druhým. Takto jde podmíněná duše někdy na nebeské planety, někdy na zemské planety a někdy na nižší planety a do nižších životních druhů. Tímto způsobem neustále trpí kvůli různým tělům, které má. Její bolesti jsou někdy smíšené; někdy jsou velice kruté a jindy ne. Tyto tělesné podmínky odpovídají jejím mentálním spekulacím. Pro získávání poznání používá svou mysl a pět smyslů, a ty jsou příčinou jejích různých těl a různých podmínek. Používá smysly pod vládou vnější energie, māyi, a tak trpí v bídném stavu hmotné existence. Hledá úlevu, ale její snaha obvykle ztroskotá, i když někdy po velkých potížích nějaké úlevy dosáhne. V tomto boji o přežití nemůže získat útočiště u čistých oddaných, kteří jsou jako čmeláci zaměstnaní láskyplnou službou u lotosových nohou Pána Viṣṇua.
Nejdůležitějším sdělením tohoto verše je hari-guru-caraṇa-aravinda-madhukara-anupadavīm. Podmíněné duše v tomto hmotném světě jsou ve svých činnostech neúspěšné a někdy také po velkých potížích získají úlevu. Celkově vzato, podmíněná duše není nikdy šťastná — pouze bojuje o přežití. Její jedinou skutečnou povinností je přijmout duchovního mistra, gurua, a jeho prostřednictvím přijmout lotosové nohy Pána. To vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. Lidé bojující o přežití v lesích nebo velkoměstech hmotného světa si ve skutečnosti neužívají života. Pouze zakoušejí různé bolesti a radosti; obvykle bolesti, které jsou vždy nepříznivé. Snaží se těchto bolestí zbavit, ale kvůli nevědomosti nemohou. Pro ně je ve Vedách uvedeno: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. Když se živá bytost ztratí v lese hmotného světa, v boji o přežití, je jejím prvním úkolem nalézt pravého gurua, který je vždy zaměstnaný u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Chce-li někdo skutečně uniknout z boje o přežití, musí najít pravého gurua a přijmout pokyny u jeho lotosových nohou. Takto se může vysvobodit.
Jelikož je zde hmotný svět přirovnán k lesu, někdo může namítat, že moderní civilizace Kali-yugy se nachází převážně ve městech. Velké město je však jako velký les. Velkoměstský život je ve skutečnosti ještě nebezpečnější než život v lese. Když člověk přijede do neznámého města, kde nemá přátele ani útočiště, žít tam je pro něj těžší nežli žít v lese. Na celém povrchu Země je mnoho velkoměst, a kamkoliv se podíváme, všude vidíme boj o přežití, který probíhá dvacet čtyři hodin denně. Lidé neustále pospíchají sem a tam v autech řítících se stodeseti nebo stotřicetikilometrovou rychlostí, a to vytváří scénu tohoto velkého boje. Člověk musí brzy ráno vstát a cestovat takovým autem smrtelnou rychlostí. Neustále hrozí nehoda a je třeba dávat dobrý pozor. Živá bytost sedící ve svém automobilu je plná úzkosti a její boj není vůbec příznivý. Nejen lidské bytosti, ale i další druhy, jako kočky a psi, ve dne v noci těžce bojují o přežití. Tento boj probíhá neustále a živá bytost mění jedno postavení za druhým. Na chvíli je dítětem, ale brzy se musí stát chlapcem. Z chlapce se musí změnit v mladíka a z mladíka v muže a starce. Když nakonec tělo již nefunguje, musí přijmout nové, v nějakém jiném druhu. Opuštění těla se nazývá “smrt” a přijetí dalšího se nazývá “zrození”. Lidská podoba je příležitostí přijmout útočiště u pravého duchovního mistra a jeho prostřednictvím u Nejvyššího Pána. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy bylo založeno proto, aby dalo takovou možnost všem členům lidské společnosti, kteří jsou svedeni pošetilými vůdci. Z tohoto boje o přežití, který je plný utrpení, se nikdo nemůže vymanit, aniž by přijal čistého oddaného Pána. Hmotné pokusy doprovázejí změny z jednoho postavení do druhého a nikomu se od boje o přežití nedostává úlevy. Jediným útočištěm jsou lotosové nohy pravého duchovního mistra a — jeho prostřednictvím — lotosové nohy Pána.